Kdo z nás může vědět, co je demokracie, když jsme o ní zatím jenom slyšeli? Naše kleptokratická mafie nám dává ochutnat jen její padělané náhražky. A každý vyvolený má patent na neomylnost a recept na vtipnou kaši.
Neomezená moc a demokracie jsou už samy o sobě neslučitelné pojmy. Je-li moc neomezená, jde o diktaturu. Vláda lidu aneb demokracie omezení a limity mít musí. A fungující mechanismy sebeopravy. Jinak vzniká neovlivnitelná tyranie.
Původně jsem chtěl psát o jednotlivých případech zneužívání postavení, funkce a z toho plynoucího vlivu. Ale soudím, že je to zbytečné. Pokud stále máme onu demokracii, a liberální - jak zdůrazňují hlavně vyznavači klanění se před EU, je v pořádku hrubost, urážky a sprostota našeho prezidenta Miloše Zemana. Je v pořádku minulost spolupracovníka StB, podivný způsob nabytí majetku i nechutné křiváctví premiéra Andreje Babiše. Je v pořádku úlisnost a faleš představitelů politických stran i celého parlamentu, kterým jde jen o přístup k penězovodům a udržení se u bohatých koryt. Které my plníme. Asi to tak chceme a nevadí nám to. No, jsme už takoví. Co naplat.
Bylo by to v pořádku, pokud bychom měli onu demokracii a mohli s tím vším hnusem snad souhlasit. Mohli, ne museli. Jestliže je celou naší pravomocí jen účastnit se voleb a pak tiše doufat, že se zvěř námi připuštěná k rozhodování o našem osudu bude chovat alespoň trochu slušně a rozumně - nejde o demokracii, ale o manipulaci s davy, despocii a vládu politicko-podnikatelské mafie. Samozřejmě, že se vždy chová podle své přirozenosti. Lže, krade a podvádí. Že to tak nechceme? Že nám to vadí a vůbec s tím nesouhlasíme? Kolikpak že vás je? Smějí se a z výšky na nás opovržlivě shlížejí polobozi. Běžte, holenkové, do ulic a vezměte si transparenty! A něco teplého na sebe. Nebo napište nějakou petici. Ostatně výsledek bude stejný.
Čas od času se objeví někdo, kdo má možná opravdu dobrý úmysl a snahu vyčistit augiášův chlév a vyhnat staré svině od žlabů. Zatím se ale většinou na každého takového prozradilo, že se jen toužil přisát k laskavému prsu státu a z doufajících rebelů a idealistů stvořil pouhé další zklamané voliče. Kdepak je dnes konec i popularita Miroslava Sládka a jeho SPR-RSČ? Pamatuje se ještě někdo na Víta Bártu? Velel přeci Věcem Veřejným. Nicméně například Tomio Okamura a jeho SPD stále ještě naděje vzbuzuje. I Václav Klaus mladší.
Možná, že i Jan Masaryk v roce 1948 pochopil, že nelze být po únoru demokratem.
