Zkreslené vidění - Hloupé otázky

Kdokoli vám řekne, že máte hloupé otázky, se jen sám usvědčuje z neschopnosti na ně odpovědět. A otázky jsou mnohdy potřebnější, než odpovědi.

Pokud vás někdo odbývá s tím, že se ptáte hloupě – nevěřte mu. Je jen zmatený z položených dotazů a neví, co by odpověděl, popřípadě z nějakého důvodu odpovědět nechce, anebo jednoduše odpověď nezná.

Dotazování nesvědčí o hlouposti či nevědomosti tazatele. Samozřejmě, neptá-li se na to samé desetkrát za sebou. Spíše o touze něco se dozvědět. Ať už fakt, informaci, názor nebo postoj tázaného. Člověk zvídavý a zároveň odpovědný se ptát musí. Otázkami ohmatáváme svět a orientujeme se v něm odpověďmi.

Důležité je nejenom se tázat, ale i umět z odpovědí vyvozovat správné závěry. Kdo to umí dobře, bývá zpravidla úspěšný téměř ve všem, do čeho se pustí. Snažit se přijít věcem na kloub, hledat souvislosti, příčiny, aneb proč se co děje a co z toho nakonec vyleze, je jedna ze základních vlastností člověka.

Lidí, kteří neumějí odpovídat na otázky, které jim pokládá ten, komu jsou povinni pravdivě odpovídat, je všude kolem dost. Jsou jich plné budovy úřadů státní správy s úředníky jmenovanými i volenými. Ti jsou totiž nejvíce postiženi neochotou sdělovat více informací, než musejí. A když už musejí, tedy odpověď poskytnou v nejzazším termínu. Zkuste se třeba dozvědět, jak na poslední schůzi úřadu vaší obce kdo hlasoval. Ano, dozvíte se, protože na to máte nárok, ale jednoduché to nebude. Nevím, jaký podíl neochotných a nevlídných úředníků kde sedí, ale vím, že těm vstřícným a vlídným dělají špatnou reklamu.

Sám mám nedobrou zkušenost s úřednicí bytového družstva. Tentokrát tedy nešlo o státní správu. Je to ale podobné. Na můj telefonický dotaz, jaké je číslo účtu, na který mám platit nájemné, jsem se dozvěděl, že mi takovou informaci nemůže prozradit v souvislosti se směrnicí (nařízením, pokynem či jak to úřednické ptydepe nazývá) GDPR, a že se tedy musím přijít zeptat osobně. Ona směrnice se ovšem týká osobních dat, ne čísla účtu, jenž slouží k inkasu nájmu a je veřejně známý (mně tehdy nebyl). Dotyčná úřednice byla tedy buď špatně instruovaná, nebo zbytečně opatrná, nebo jednoduše…nechytrá. Diskuse proto byla zbytečná. Úřednictvo všeho druhu je neomylné a nemá rádo, když ho havěť mého ražení obtěžuje. Zavěsil jsem a vyrazil. A, ačkoli EU mými sympatiemi zrovna neoplývá, tentokrát nemá smysl ji z něčeho vinit.

Oslů máme dost i doma.