Svoje sebevědomí si lidé potvrzují různě. Někdo je šéfem v zaměstnání, jiný doma a další nadává na všechno jen u televize. Jde hlavně o to, aby dočasný přebytek sebevědomí u jednoho neměl za následek stres u druhého.
Každý v životě hrajeme různé role. Doma jsem manželem, v zaměstnání dělníkem, v obchodě zákazníkem, ve vlaku cestujícím, občas exhibicionistou s kytarou. Vždy jsem jinak sebevědomý, mám jiné pravomoci a očekávají se ode mne jiné věci. Ovšem nemělo by to být v ostrém rozporu.
U nás na šachtě jsme před časem měli vedoucího pracovníka, kterému jsem se radši vyhnul, a když to nešlo, raději jsem s ním ve všem souhlasil. Ostatní to měli dost podobné. Měl-li kdy volno nebo snad dovolenou, cítili jsme se v práci jako v lázních. Muselo být vždy po jeho, rád pouštěl hrůzu a občas by prý bez svých poradců nevěděl, oč běží. Podle pověstí ale doma byl pod pantoflem, generálem byla jeho paní. Dnes je v důchodu a snad péruje mládež pod okny, když se ta baví o něco hlasitěji. Ne že by jeho odchodem ze šachty zmizela veškerá absurdita, ale rozhodnutí padající shora jsou o něco pochopitelnější a kompetentnější.
Nevím, proč jsem si právě vzpomněl na bývalého premiéra Nečase a na kauzu Nagyová. Asi proto, že je tragédie, když člověka, pardon – politika, ovládnou pudy natolik, že se chová jako poslušný pejsek i cestou k soudu. A z Nagyové je časem Nečasová.
Nevím, jak je to jinde. U nás doma se nehádáme často. Neříkám, že bychom spolu vždy jen souhlasili. Častokrát si jeden o druhém myslíme dost ošklivé věci a kráva i vůl nejsou ani zdaleka nejhorší vzájemná označení. Jestliže si hrubě nesedneme, snažíme se alespoň si nevadit. Stačí obyčejná slušnost. Za čas se na sebe i těšíme.
Obyčejná slušnost by vůbec stačila i jinde. A kdyby to snad i bylo nakažlivé, nebylo by nad tolik sympatickou nemoc. Plnily by se sliby. Čili by nebylo potřeba ani smluv. Dluhy by se platily hned, jak by se našly peníze. Zmizeli by černí pasažéři. Zloději by si vše jen půjčovali. Takže by nebyly zapotřebí ani zámky. Přestaly by chodit kontroly za marody na nemocenské. Politici by se stali váženými občany, kterým je možné a nutné věřit. Zdraví vyžírkové by se styděli pobírat sociální dávky a zmizela by nezaměstnanost. Ekologové by se konečně začali zajímat o ekologii. Sociální sítě by se staly místem tříbení názorů a nikdo by už odtamtud neodcházel poplivaný…
Být hlavou nestačí. Je dobré i myslet. Je-li čím.
