Kdosi řekl, že kdo nezná historii, bude nucen si ji znovu prožít. Občas mám dojem, že se k nám znovu plíží a jde nám po krku naše minulost. Snad už tolik síly mít nebude. Doufám.
Mnozí lidé dnes nevědí nic o minulosti země, ve které žijí. Možná je to chyba školy, kam snad marně docházeli, nebo rodičů, kteří sami nevědí co si o ní myslet, a proto se nazpátek raději ani nedívají. Alespoň že státní svátky a výročí sdělovací média proženou svými útrobami a konzumentům následně patřičně okomentované předloží ke strávení.
Nedělejme si iluze, že nám nynější politický systém předkládá výklad dějin neutrálně, nebo nedejbože pravdivě. Něco takového snad není možné ani v přechodném období mezi koncem nesvobody a začátkem nového pořádku.
Dobrým příkladem jak se na jednu a tutéž událost dívat jsou husitské války. Národní obrození husity vyzdvihovalo především coby Čechy bojující za spravedlivou věc proti podlým Němcům. Veřejnost v době 1. republiky v nich viděla hlavně protivníky katolické církve. Vládnoucí soudruzi to poněkud i přehnali, když Žižku, kněze Prokopa Holého a další postavy tehdejší doby považovali div ne za první komunisty. Dnešní režim k nim vyhraněný postoj zatím nemá, alespoň já si ničeho podstatného nevšiml.
Když se nám snaží klimatičtí alarmisté, zelení ekoteroristé, uctívači Gréty Thunbergové a jim podobní milí lidé vnutit svůj pohled na budoucnost lidstva, nelze si nevzpomenout na děti a masy jednoduchých prosťáčků, které totalitní režimy všech hnědých, rudých, žlutých i jinak barevných odrůd zneužívali především k propagaci a prosazení své ideologie. Což si člověk nezasažený alespoň povrchní znalostí historie uvědomí těžko. Hitlerjugend nepamatuji, svazáky ano.
Přesto s nimi, ač nerad, souhlasím. Trochu. Totiž s tím, že civilizace se blíží ke svému konci. Nicméně z jiných příčin. Skončí podobně, jako jiné dávno minulé říše. Má s nimi hodně podobného. Antický Řím před zánikem měl stále vyšší daně a státní dluh. On i klid v impériu něco stojí. Armáda byla profesionální, tedy tvořena porobenými barbary. Vlastenectví znamenalo pomalu sprosté slovo. Homosexualita, pedofilie a další dříve nepředstavitelné podivnosti se veřejně prezentovaly. Římský lid se věnoval zahálce a odpočinku, fyzická práce byla vnímána jako nedůstojná činnost… a tak dále. Nestačí těch několik málo podobností?
Čulibrk dodává, že historie se neopakuje. Jen se vrací v jiném převleku.
