Násilí je špatné. Ale je rozdíl, jestliže si o ně člověk koleduje, nebo zda je obětí ideologie či hulvátů, kteří neumějí jinak argumentovat. Někdy jde o včasné varování osudu.
Neschvaluji násilí. Ani fyzické a natož psychické. Ale není-li jiného prostředku a závisí-li na tom osud lidstva, jsem asi ochoten připustit výjimku. I tak bych měl výčitky svědomí a plno pochyb, zda nebylo jiné cesty.
Čímž se liším třeba od tajných služeb různých států, jež se žádnými morálními zásadami nezatěžují. A neváhají ani v zahraničí likvidovat ty, kteří si to dle jejich mínění zaslouží. Tak byl agentem NKVD zavražděn roku 1940 v Mexiku Lev Trockij, z Vídně unesen naší StB v padesátých letech politik Laušman, nebo popraven prezident Íráku Saddám Husein. Chtěl jsem zmínit i otravu agenta Skripala novičokem, ale nerad bych šířil dezinformace.
Ona už jen pouhá výhrůžka dostáním přes hubu (obrazně i doslova) stačí, aby člověk, jemuž je vyhrožováno, ustoupil svým uzurpátorům. Zvláště když vidí, že si ti grázlové nedělají legraci. Tak se dostávali k moci nacisté v Německu, komunisté ve východní Evropě po nich a mafiáni všude, kde jim jen trochu pootevřeli vrátka.
Někomu by ovšem prospělo, kdyby opravdu dostal včas přes hubu. Vezmu-li to pohledem do historie, nejlépe nedávné, mohli jsme si spoustu nepříjemností ušetřit, kdybychom důsledně po listopadu ´89 trvali na zákazu propagace komunismu. Kdyby dostal včas David Rath třeba fackou najevo, že si nemůže dovolit vše, nemusel se dostat do kriminálu. Kdyby prasata, která kradla už za kuponové privatizace, hned zpočátku soudy kleply přes prsty, nemusela by dnes ve státním rozpočtu zít stále se zvětšující černá díra. Kdyby se našel odvážný soudce, který by ocenil kriminální činnost současné politické mafie, bylo by možné i oživit naši polomrtvou ekonomiku vystoupením z EU. Ale českým Falconem ani Borsellinem se nikdo necítí.
Svět by byl snad lepší, kdyby se některým lidem ve správnou dobu dostalo trocha uznání. Kdyby Hitler uspěl při zkouškách na Akademii výtvarných umění ve Vídni, nemuseli bychom dodnes napravovat, co nedoceněný malíř lidstvu způsobil. Možná kdyby islámští teroristé měli radši svou maminku, než proroka Mohameda, mohlo by být nějaké soužití s muslimy pro mnohé lidí přijatelnější. Kdybychom politikům více věřili, snad by nám i méně lhali. Což ovšem není možné, pokud máme ještě alespoň špetku pudu sebezáchovy a zdravý rozum.
Spousta lidí varování, že něco dělají špatně, nedostane. Nebo ho odmítají brát na vědomí. Nemají to štěstí svou chybu pochopit včas.
Čulibrk je lituje.
