Ilustrovaný podčárník aneb zamyšlení nad některými jevy v životě pozemšťanů a vztahy, které se jich nějakým způsobem týkají.
O internetových diskusích jsem již psal. Nyní bych však chtěl probrat ne motivy účasti diskutérů, ba ani ne myšlenky a citové výlevy, které v nich zaznívají, ale formu, kterou ony myšlenky na sebe berou.
Mnozí lidé se domnívají, že v případě, že se češtinou neživí, nemusejí se pak pravopisem po škole už dále zabývat. Jsou přeci Češi a česky se dorozumívají každý den. Psát také umějí, ostatně chytrý mobil píše skoro za ně. Jestli je někde tvrdé y nebo měkké i, velké nebo malé písmeno, zda za slovem chybí čárka a jinde háček – přece není důležité. Vždyť jde o smysl sdělení, namítají patlalové, ne o to, jestli si ještě něco pamatují ze školy, a rozčilují se a osočují mne, že patrně z nedostatku argumentů se chytám stébla špatné gramatiky, čímž odvádím pozornost od věci samé. Musím na to říci, že kdo nemá rád češtinu, nemá rád Čechy. Postoj k jazyku odráží postoj k lidem, jeho uživatelům.
Mohl bych tu dát spoustu zábavných příkladů, ale to by se sem nevešlo nic jiného. Za všechny významový posun ve větě „Děti jedly psy.“. Někomu se z toho může udělat špatně, ale po změně y za i dostaneme „Děti jedli psi.“ , aneb zprávu do černé kroniky.
Jak tak pozoruji, projevů patlalů a prznitelů českého jazyka přibývá, a to nejen na internetu od laických uživatelů, u nichž by nějakou míru chyb bylo na místě tolerovat, ale i ve veřejnoprávním rozhlase a televizi a tisku. Mně nejvíce vadí neumětelství užívání zájména svůj. Například „Petra se česala jejím hřebenem.“. Správně chtěli říci „Petra se česala svým hřebenem.“ Takhle udělali z Petry nehygienické prase. Nebo by měl někdo lidem už jednou prozradit, že slovo „spousta“ je číslovka, skloňuje se podle vzoru žena. A další.
Pamatujme tedy na to, že nesprávné používání češtiny snižuje důvěryhodnost sdělení, a že chybným projevem pisatel dává najevo především to, že je málo srozumitelným, nespolehlivým, nedůsledným a nepořádným člověkem. A neváží si kromě svého jazyka ani toho, s kým diskutuje.
