Ano. Bít děti je zbabělé a svědčí to o selhání jiných výchovných postupů. Je ovšem lepší být občas trochu zbabělý, než muset se bát o vlastní zdraví, když nevychovaný spratek vyroste.
Čas od času se na internetu odněkud zjeví článek, který se snaží přesvědčit české čtenáře o škodlivosti fyzických trestů při výchově dětí. Mám dojem, ničím konkrétním nepodložený, že jde o součást kampaně západních liberálních zpovykanců, z jejichž dílny pochází například i běsi jako MeeToo, politická korektnost, feminismus či multikulturní soužití. Neboli nedospěle naivní idealismus. O to škodlivější, čím upřímnější.
Nechci zde obhajovat a vysvětlovat, že přiměřenost je jediná správná cesta k dobré výchově dítěte a jeho formování v člověka. Mnohý psycholog to jistě zvládne lépe, ačkoli si asi častokrát dnes rozmyslí nějaký ten pohlavek nebo plácnutí na zadek propagovat, natož dát. Nejsme sice v tomto směru tak daleko na zcestí, jak by si zastánci nebití přáli, ale znáte to rčení o opatrnosti, matce moudrosti, že?
Kromě toho, že se stát prostřednictvím zákonů, norem, psychologů, komisí a dalších pák snaží míchat lidem do výchovy vlastních potomků v jejich rodině, mi vadí i některé věci, do nichž jsou děti nuceny školou. Především lituji všechny, které se učí psát typem písma Komenius. Jde o ono písmo, jež je nespojité. Nelze tedy napsat slovo jedním tahem. Kdo má alespoň nějaké základy psychologie, musí uznat, že nespojitost psaní má zásadní vliv na psychiku dětí. Tento způsob zápisu podporuje roztěkanost, nesoustředěnost, neschopnost myšlení v souvislostech. Dřívější jednotné osnovy měly něco do sebe.
A občas jsem rád, že mám již dávno dětství za sebou. Při představě, že bych se musel dívat na televizi na tolik hrůzostrašné seriály jako je Prasátko Peppa, Planeta YÓ nebo Krtek a Panda, mne oblévá studený pot, a jsem i docela rád, že naše děti vyrostly na Včelce Máje a poctivém Krtkovi od pana Müllera.
Je mi jen záhadou, že přes všechno výchovné úsilí státu, školy, rodičů a odborníků, vyrostou z mnohých prcků docela rozumní lidé, kteří si i tak posléze pořizují vlastní potomky. Všem humanistům navzdory.
Autor i Čulibrk konstatují, že bít děti v sebeobraně není pro jejich výchovu už moc platné.
