Zkreslené vidění – Cizí slova

Nadvláda aneb imperialismus jazyka se projevuje jeho pronikáním do jazyků jemu podrobených. Jde o další tvář politického vlivu. Obranou je pouze udržování národního sebevědomí.

 Člověk, který má úctu k rodnému jazyku, s ním odpovídajícím způsobem  zachází. Pokud to nezvládá, vypovídá tím cosi o sobě. O své neschopnosti, ledabylosti, neujasněnosti hodnot a v důsledku i vztahu k ostatním lidem.

 Mnozí pseudointelektuálové si trapně vypomáhají k pozdvižení sebevědomí používáním cizích slov. Mezi stejně postiženými nešťastníky by to asi nevadilo, ale v televizi, na přednášce nebo jinde na veřejnosti si jen sami sobě dělají ostudu. Nechci je jmenovat, ale často tento úkaz lze slyšet například v České televizi při Otázkách Václava Moravce. Může to být i proto, že se nesrozumitelností snaží mlžit a vyhýbat odpovědím.

 Naše řeč je nyní hyzděna anglismy, jako kdysi byla przněna rusismy a předtím germanismy. Politická a mocenská nadvláda se projevuje i v jazyce. Totéž platí o přejímání slov. Flaška, je tu hic, rajtovat, cimra – dnes už pomalu mladší ročníky nevědí, o čem je řeč. Po mé generaci chtěli slavit jolku, zdobit nástěnku a o něco dříve plánovali chozrazčot. Dnes kopírujeme ostošest, mailujeme, cpeme se hamburgery a dodržujeme timing. Imperialismus angličtiny slaví hody. A začalo to Armstrongem a Beatles už v 60. letech, tedy u nás.

 A některá česká slova a spojení se vytrácejí. Ne úplně, ale vytrácí a mění se jejich význam. Láska a nenávist, národ, vlast, čest, manželství, rodina, kamarádství. Slovíčka související s city, prožíváním a vztahy jsou stále více ostouzena nebo zpochybňována. Či znásilňována nastupující plíživou ideologizací.

 Nejsem diktátorem, což je jistě štěstí pro všechny. Kdybych ale byl, nesmělo by se stát, že v soutěži Česko hledá superstar zazní jiná, než česká písnička. Natož, aby zvítězil někdo, kdo zapěje anglicky! Ovšemže vím, že nyní musí. A to je právě ta tragédie.

 Bylo by řešením udělat na obranu češtiny nějaký zákon? Určitě ne. Máme to sami v rukou. Vlastně v ústech. Přesněji v hlavách. Alespoň mluvit bychom mohli tak, aby nám ostatní rozuměli. Když už každý z nás nemá na to, aby správně psal.

 Čulibrk dojatě posmrkává do čistonosopleny.