Babičky a dědečkové

Léto uteklo jak voda, a přikulil se nový školní rok. Prarodiče navrátili osvěžená dítka zpátky rodičům, při loučení uronili pár slziček, a pak se odebrali do náhle ztichlých místností k odpočinku.

Teď pro ně, poté, co shodili břemeno zodpovědnosti za neposedná vnoučata, nastal čas rekuperace. Oba přežili prázdninové akce jejich svěřenců bez kolapsu a vážné újmy na zdraví, neboť uhlídat ty malé hadimršky, to není jen tak!

Že se v našem uspěchaném světě nenajdou lepší a levnější opatrovníci, než jsou babičky (no dobře, někdy i dědečkové), je nesporné. Tito tvorové se o prapotomky ochotně a nezištně postarají, kdykoliv jsou rodiče něčím zaneprázdněni, anebo když si - pod vidinou svěrací kazajky - potřebují od svých dítek alespoň na chvíli oddechnout. Proto přece byly babičky stvořeny a od toho je máme, což je zřejmé i z novočeského názvu "babysitter." Nehledě k tomu, že pobyt na letním táboře vyjde mnohem dráž.

Dvakrát prosit je naštěstí většinou nemusíme, a ani samy předměty péče se zpravidla nevzpírají. Vždyť mají babičku dokonale prokouknutou! Vědí, že stačí se na ni bezelstně usmát, ona jim snese modré z nebe, a slovo kázeň se v tom okamžiku stane výrazem neznámým. Na tom, zda starouškové během hlídacích epizod omládnou, nebo jim naopak přibyde pár šedivých vlasů, se vědci doposud neshodli.

Zato fakt, že značné množství dědečků a babiček trpí chorobou, zvanou separatum magnetitis, byl vědecky prokázán již před několika stoletími. Tato nemoc pramení z neutuchající touhy být svým blízkým nablízku, a projevuje se přesídlením do míst, kam vítr osudu jejich potomky právě zavál. Jenže vzrostlý strom není snadné přesadit, a synové a dcery dnes mají svůj vlastní život. A tak se stává, že mladá rodina odejde za lepším zaměstnáním, nyní už dospělá holátka se rozlétnou do světa, vidina častých návštěv a společných akcí nejdřív prskne a pak zhasne docela, a dědeček s babičkou uváznou tam, kam je to (kromě lásky k vnoučatům) vůbec netáhlo.

Existuje však i zvláštní druh prarodičů, kteří jsou na své přechodné hosty přísní, vyžadují dodržování domácího řádu, a porušení disciplíny nekompromisně trestají. To víte, stará škola (nebo bývalí učitelé, či vysloužilí generálové). Podobné chování je ovšem v dnešních pokroucených dobách nepřípustné, a zákonem klasifikované jako porušování práv nezletilých. Tento typ příležitostných poručníků proto, místo připoutání provinilce za ruce, nohy a uši k nejbližšímu stromu, raději prchá na zimu do teplých krajin, a na léto za polární kruh.

Bohužel i těm nejobětavějším babičkám a nejoddanějším dědečkům se občas stane, že přeslechnou zvonění telefonu, a prošvihnou tak příležitost k uplatnění svých služeb. Proto je pro ně nezbytným pomocníkem záznamník, na němž mohou nechat instrukce pro volající. Vševědoucí Internet nabízí spoustu vhodných textů, z nichž si lze vybrat - například:  

Dobrý den, momentálně nemůžeme přijít k telefonu. Po zaznění zvukového signálu zanechte, prosím, vzkaz.
* Jestliže jste jedno z našich dětí, zmáčkněte jedničku, a dále zvolte číslo od jedné do pěti podle pořadí, jak jste se nám narodili, abychom věděli, koho z vás máme očekávat.
* Jestliže potřebujete, abychom vám hlídali vaše děti, zmáčkněte dvojku.
* Potřebujete-li si půjčit naše auto, zmáčkněte trojku.
* Jestliže potřebujete, abychom vám vyprali a vyžehlili prádlo, zmáčkněte čtyřku.
* Chcete-li, aby dnes u nás spala vnoučata, zmáčkněte pětku.
* Jestli chcete, abychom vyzvedli vnoučata ze školy, zmáčkněte šestku.
* Jestliže chcete, abychom uvařili na neděli, nebo vám nedělní oběd doručili domů, zmáčkněte sedmičku.
* Chcete-li přijít se najíst k nám, zmáčkněte osmičku.
* Potřebujete-li od nás peníze, zmáčkněte devítku.
* Máte-li v úmyslu pozvat nás na večeři nebo vzít do divadla, začněte hovořit. Posloucháme!

S přibývajícím věkem často vzpomínám na mé prarodiče. Ti telefon neměli, ale kdykoliv jim bez ohlášení vpadla do dveří dvě rozjívená vnoučata, babička a děda nás vždycky přivítali s otevřenou náručí. Možná je zrovna trápily bolesti kloubů, nebo byli k smrti unavení, ale nikdy to nedali najevo. A že si utrhují od pusy, aby nám ze svého skromného důchodu mohli sem tam koupit nějakou tu dobrotu, mě také nenapadlo.

Omluvou mi budiž, že o něčem podobném děti obvykle nepřemýšlejí. 

https://www.youtube.com/watch?v=lMYR30EwOxA