A hrdý buď...

Často si hlavu lámu, co vlastně znamená slovo hrdost. Zeptala jsem se proto chytrého strejdy Googla, který všecko ví a všecko zná, a on mi to prozradil.

Podobně jako politici k tomu použil několik extrémně rozvitých vět, z nichž jsem vyrozuměla, že člověk může být hrdý vpodstatě na cokoliv. A já bláhová si vždycky myslela, že hrdost má něco společného s dosaženými úspěchy.

Soudíc dle nápisů "I am proud to be an American," přilepených na každé druhé auto v USA, nejhrdějším národem na světě jsou Amíci. A přitom se o to nijak nezasloužili; jenom měli kliku, že se nenarodili třeba v Severní Koreji.

Jinou extrémně hrdou, a navíc hlasitou skupinou, jsou sexuální menšiny. Jelikož ve většině pokročilých zemí vládne svoboda, politická korektnost a mnohdy téměř nezodpovědná tolerance, nikdo tam už nemusí skrývat sexuální orientaci. Výsledkem je hromadné otevírání skříní, z jejichž úkrytů vycházejí gayové, lesby, bisexuálové, trans lidé a všichni ostatní, co se hlásí k LGBTIQA+. Že jsou na svou "jinakost" skutečně hrdí, je zřejmé z dnes už tradičních duhových průvodů.

Není zjevem ojedinělým slyšet vítěze nějakého klání, když prohlásí: "Jsem hrdý, že jsem ...  (národnost si dosaďte). Ano, mistr světa v boxu může být hrdý na svoji zlatou medaili, kterou vybojoval (záměrně nepoužívám slovo získal, neboť něco získat lze i koupí na trhu). Pomohly mu k ní nespočetné hodiny tvrdého tréninku, ale co s tím má co společného, odkud vítěz pochází?

Pak tu máme pýchu. Ta se od hrdosti liší tím, že

a) se nalézá ve vybraných slovech

b) předchází pád, což by měl být důvod s ní zacházet opatrně. A ačkoliv hrdý člověk nemusí být ještě pyšný, mezi tyto dva ošemetné výrazy se často klade rovnítko. Mimochodem: Proč se říká, že páv je pyšný na své peří, když je mu absolutně jedno, co to tam vzadu natřásá?

A tak to na světě chodí. Rodiče se pyšní svými dětmi, ať už něco dokázaly, nebo ne. Mr. Smith je hrdý na zahrádku s kvetoucími kytičkami, pan Novák na nové Ferrari, a paní Nováková na to, že s tím zázrakem dokáže vyjet z garáže, aniž by ho odřela.

No a na co jsem hrdá já, když tady tak hloupě žvaním? Inu, něco by se možná našlo. Ale počkejte, až konečně shodím to poslední přebytečné kilo, a opět se vejdu do oblečení, které jsem doposud neměla to srdce vyhodit!

To pak moje hrdost nebude brát konce.