Patřil jsem mezi tři děti ve třídě, kteří nesměli být přijati do Jisker a později ani Pionýra. Spolužačky chodily do náboženství a můj otec byl nepřítel strany (dle soudruhů v místě bydliště) .

Později jsem jim byl za tuto nekompromisnost vděčný .

V ZDŠ byl naštěstí ještě kroužek leteckých modelářů, kde směli být i nepionýři. Vedoucí byli bezpartijní a přesto byli Super.

Ještě později (asi v 18ti) jsem se stal Pionýrským vedoucím oddílu stolní tenis a ještě později oddíl elektroniky. Absolvoval jsem školení i zkoušky a o tom, že nejsem Pionýr jsem raději cudně pomlčel a dětem to nevadilo .

Pamatuji si z té doby, jak mezi pionýry frčely šátky "pravé, komsomolské". Byly z tehdy nově vyvinutého (asi) acetátu, jen oentlované, o odstín víc do oranžova. Zatímco ty obyčejné, to byla praporovina, tuhá, jak zasychající krev a lemovaná jak mamina utěrka. Jo, jo. U nás byly v rodině tři vyučené krejčové, babi dokonce vyučená ve Vídni. Tak mi to rodina vysvětlila hned po slavnostním slibu, aby aby mi to nebylo líto 😊))))). Máš pravdu Jarko, tenkrát bylo nemyslitelné nebýt v Pionýru. Nebavila by se se mnou ani klika u dveří.😊 Měj se v té Kanadě vománkově.🙃🤚

kdo si dnes vzpomene na původ téhle písničky... původně si ji zpívali čeští pionýři (ženisté) v Rakousko-Uherské armádě ještě před první světovou....

Píseň byla, díky změně politického směru, "odkloněna" od původní koncepce.

Také si vzpomínám, dnes už jen s úsměvem na ta léta padesátá, V roce 1950 jsem nastupoval do 1. ročníku střední školy, bývalé školy měštanskév Vršovicích 'U Fajglovky' (sousedka naší školy podlíkačkárna Feigel), kde neomezeně vládla šerifka a zarytá bolševička Matylda Veselá. Všichni, žáci i učitelé jí nenáviděli, kromě nás žáčků, kdy ona neočekávaně vtrhla do třídy, zadívala se do našic dětských očí a se slzami v těch jejích začala vyprávět, jak do nich střílel Masaryk. Takovéto její emocionální zvracení jsme víceméně vítali, obzvlášt' když bylo zkoušení, nebo měla být písemka z matiky. . V takových chvílích to byla svatá Matylda.

V pionýru jsem nebyl, čili mluvit o mně jako o malovaném děcku nepřipadalo v úvahu. Dokonce jsem jednou, jako veliký hrdina a frajírek řekl svému "kamarádu?" Jirkovi Vorlovi, že bych si s tím šítkem, zdobícím krky malovaných dětí tak akorát vycídil boty.

Pokračování....tedy oprava šátkem, ne šítkem. Jirka Vorel synáček přesvědčeného bolševika hned letěl k vedoucímu pionýra Vít'ovi. Vít'a si mně zavolal a vynadal do pitomců s doporučením, abyhc si příště takové poznámky nechal pro sebe. Vít'a byl bezvadný mladík a bývalý skaut a vedoucího pionýrů dělal jen pro to, aby se udržel na 'vejšce'

P. S. Matyldy záhy odešla do penze a vystřídal jí ředitel Beza. Zlatá Matylda!!! Beza byl zlý člověk. Mně na konci 4té měštanky doporučil tři zaměstnání: Hutník, zedník lešenář a zemědělství. Bezu jsem ignoroval a s vysvědčením na odchodnou v roce 54 jsem odešel do ČKD Sokolovo a zažádal o vstup do "Učn'áku" Vyučil jsem se tam nástrojařem, kterým jsem se několik let živil i zde v Kanadě.

Díky za exkurz do minulosti. Byl pro mne přínosný, protože jsem pionýrem nebyl a jsem tedy celý život ochuzen o tam existujícího ducha přátelství a bratrské spolupráce. o soudružskou činnost v různých kroužcích, jimiž jsem nebyl vzdělán.

Také jsem ještě nebyl přítomen u Pepova skonu, doprovázeného tím naším jeho podřízeným v prostředí popírané měnové reformy.

Dokážete si vůbec představit jak obrovské úsilí jsem musel vyvinout, abych někdy i jen částečně eliminoval svůj znalostní a zkušenostní deficit? To byla obrovská dřina a vyčerpávající rumařina.

Jsem proto velmi vděčný současnému vedení, které se nedopouští přílišných logických a nezbytně zapamatovatelných změn státu, což mi umožňuje dopouštět se nezúčastněnosti a společenského flákání.

Pokud se dobře pamatuji, tak duchů v té době bylo hodně, soudružské činnosti taky, o přátelství si už nejsem tak docela jistá. A zapamatovatelné změny státu? Jedna se mi zdá na spadnutí, ale zatrhnout společenské flákání by se snad neodvážili.

Zajímavé vzpomínky....

Díky, občas si mě vedou v podpaží.