Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Dederónie

Státy vznikají a zanikají, a mapa světa se neustále mění. Často k tomu stačí vzpoura poddaných, kteří vyhodí vládnoucí elitu od koryt (někdy i oknem), a nastolí tu svou, jen tu jedinou.

K zemím, jež zmizely z atlasů, patří i Dederónie. Pojmenovaná dle košilí ze super moderního materiálu, dnes nám ji připomínají pouze archivované vtipy z rádia Jerevan, plus nějaký ten Wartburg či Trabík, co se doposud nerozpadnul. Do této spřátelené země, pochodující ve stejném šiku pod taktovkou SSSR, naši neustále bdící dozorčí občas pustili i občana s pokáleným kádrovým posudkem.

V červenci 1965 jsem se tam, díky letní praxi, podívala i já. Sbohem, výdejno nářadí v Tesle Hloubětín! Kam se hrabe hledání lochovacích kolíků na tohle dobrodružství.

Naše výprava se skládala z devatenácti studentů strojní fakulty, a dvou asistentů-gardepánů. Kromě mne byli všichni rodu mužského, ale to mi nijak nevadilo. Naopak jsem tušila několik zaručených výhod, a nemýlila jsem se. Vždycky se našel nějaký německý gentleman, který mi odtáhnul z nádraží do ubytovny kufr.

První štací bylo město, tehdy nesoucí jméno jednoho ze dvou známých propagátorů komunismu. A tady se jedna z předpokládaných výhod ukázala být zbraní dvousečnou. V ubytovně pro mne neměli pokoj, a protože na společnou noclehárnu mě šoupnout nemohli, ocitla jsem se někde úplně jinde. Jelikož německy požádat o chleba by znamenalo jistojistě umřít hlady, v přítomnosti spolužáků jsem se přece jenom cítila o něco bezpečněji; ti totiž dederónštinu váleli natolik dobře, že na otázku "kolik je hodin?" nejednou dostali i odpověď.

V továrně, kterou jsme v K-M-S navštívili, jsem byla zjevem víc než neobvyklým. Ve světlemodrých kostkovaných kalhotách a bílém svetru jsem suverénně kráčela obráběcí halou mezi stroji, v nichž proudem tekl řezný olej, a těšila se všeobecné pozornosti vhodněji oděných zaměstnanců.

Následovala Jena, firma Zeiss a planetárium, zřejmě abychom si rozšířili obzory v odlišných vědních oborech. Zpočátku jsem se snažila pozorně naslouchat, ale z průvodního slova se mi podařilo rozluštit pouze několik předložek a názvů planet. Nakonec to dopadlo podobně jako na přednáškách ze statiky - s tím rozdílem, že tady mě probudily závěrečné tóny klavírního koncertu č. 1, a ze získaných znalostí jsem nemusela dělat zkoušku.

Leč v Dederónii jsme nebyli proto, abychom se procházeli po socialistických průmyslových objektech, nebo hnípali v planetáriu. Měli jsme tu i pracovat, a ve warnemündských loděnicích na nás už netrpělivě čekali. Mně hned zkraje nabídli pozici kresličky, jenže v tom případě by mi nic neplatili (ach, ta genderová nerovnoprávnost). Tak to tedy ne. To si raději vyhrnu rukávy a plivnu do dlaní, jak se na studenta, budujícího zářné zítřky, sluší a patří.

Což jsem udělala hned poté, co mi dali zabrušovat ventily. Za dvacet minut si však mistr všimnul mých očividně se zpomalujících pohybů, a trochu nejistě mě pochválil za prvotřídně odvedený výkon. Pak mi, s příkazem ať raději razím číslíčka podal kladívko, ale když viděl, že i při tom se co nevidět zmrzačím, poslal mě mazat grafitem příruby.

Ovšem i tato práce skýtala značné nebezpečí. Odpoledne na mně zůstala bílá akorát bělma mých očí, a cestou do ubikace jsem doufala, že nepotkám nějakého tajného člena Ku-klux-klanu v lynčovací náladě.

Můj nadřízený si brzy uvědomil, že v jeho oddělení nadělám víc škody, než užitku, a ačkoliv slovo "kšá" nepoužil, jeho posuňky jasně naznačovaly totéž. Zbytečně neváhajíc jsem se mu urychleně odklidila z dosahu, a téměř okamžitě zjistila, že ani schopnosti mých spolužáků nejsou plně doceněny. Po zbytek praxe jsme pak společně prolézali koráby - od strojovny přes kapitánský můstek, až po komín.

Zlatým hřebem zájezdu pro mne však bylo moře. Jeden vnitrozemský občan prý, když poprvé uviděl moře, s údivem pronesl: "Ty vole, to je vody!" No, nekecal. Dennodenně jsem vycházela na molo, vstřebávala tu nekonečnou krásu a pozorovala odplouvající lodě, pomalu se potápějící pod horizont (ta Země je snad opravdu kulatá). A v duchu jsem si říkala:

"Ďjó, moře. Kdyby u nás tak bylo moře..."

P.S.: Zda, či kde dělají němečtí soudruzi chyby, se mi bohužel zjistit nepodařilo.

Autor: Jarka Jarvis | pátek 14.4.2023 14:30 | karma článku: 14,87 | přečteno: 351x
  • Další články autora

Jarka Jarvis

Kdo židli má, bydlí

Další fake news, kterou doposud nikdo nepotvrdil. Protože kdyby to byla pravda, bezdomovci by vyfasovali židli, odnesli si ji někam do parku, a politici by za úspěšné vyřešení problému měli důvod ke zvýšení platu.

9.10.2024 v 14:00 | Karma: 9,65 | Přečteno: 166x | Diskuse | Ostatní

Jarka Jarvis

O hoaxech a lidech

Člověk je tvor prostomyslný, a tudíž lehce obalamutitelný. Takovou maličkost o sobě sice hned tak někdo nepřizná, ale jak jinak si vysvětlit, že tolik lidí věří kdejakým podivným smyšlenkám?

24.8.2024 v 23:10 | Karma: 7,44 | Přečteno: 151x | Diskuse | Ostatní

Jarka Jarvis

Nebezpečné stáří

Moje přítelkyně nedávno pronesla větu, která mi utkvěla v hlavě: „Musíš si uvědomit, že elita nás důchodce chce vyhubit, protože jsme darmožrouti a musejí nám dávat důchod.“ Kdo, či co je ona zmíněná elita, mi ale nevysvětlila.

13.7.2024 v 23:15 | Karma: 23,46 | Přečteno: 844x | Diskuse | Ostatní

Jarka Jarvis

Kupředu, levá (aneb ideály vs. realita)

Čas letí jako jelen, do zadele střelen, a už dlouho nevoní nadějemi. Zaslíbená země se zatím nenašla, národy mají do rovnosti stále daleko, a z oblaků doposud padá jenom voda v různém skupenství.

29.5.2024 v 21:40 | Karma: 9,38 | Přečteno: 244x | Diskuse | Ostatní

Jarka Jarvis

Sportem k lékaři

Kdysi dávno, v dobách mého útlého mládí nám příslušní orgánové tvrdili, že sportem se člověk dopídí ke zdraví. Tehdy jsem tomu věřila. Od těch časů však ve Vltavě uplynula spousta vody, a dnes už vím své.

12.4.2024 v 11:02 | Karma: 15,45 | Přečteno: 422x | Diskuse | Ostatní
  • Nejčtenější

Trump se vrátí do Bílého domu. Urval klíčové státy, prohlásil se vítězem

5. listopadu 2024,  aktualizováno  6.11 11:49

Sledujeme online Donald Trump zvítězil v amerických prezidentských volbách. Získal klíčovou Pensylvánii, jeho...

Nenávidím vás všechny! Hollywood je v šoku z Trumpova vítězství

6. listopadu 2024  14:46

Šok, zlost, zklamání a smutek. Tak se dá shrnout reakce Hollywoodu a amerických tvůrců na vítězství...

Čeká nás zlatá éra Ameriky, uzavřeme hranice, slíbil Trump ve vítězné řeči

6. listopadu 2024  7:55,  aktualizováno  8:55

Výsledek amerických prezidentských voleb je dosud největším politickým vítězstvím. Za jásotu svých...

Mám rakovinu, oznámil ministr Válek. Objevil ji screening, čeká jej operace

8. listopadu 2024,  aktualizováno  9:48

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek oznámil, že má rakovinu. Prohlásil to na tiskové konferenci k...

Jeden jim všem vládne. Úder na Írán potvrdil technologickou nadvládu F-35

3. listopadu 2024  17:34

Izraelský letecký úder na vojenské cíle v Íránu před týdnem jasně potvrdil fakt, který bude brzy...

Z konkurentů spojenci. Pošta začala vydávat balíky DPD. Přijímat je může napřesrok

11. listopadu 2024  14:01

Česká pošta začala na 56 vybraných pobočkách vydávat balíky soukromé společnosti DPD. Do konce roku...

Přerušení dodávek neznamená, že léky nejsou, říká ředitel SÚKL Boráň

11. listopadu 2024  12:05,  aktualizováno  13:48

Označení „přerušení dodávek“ u některých léků neznamená, že nejsou nadále dostupné v lékárnách. Na...

Vánoční náměstí v Plzni letos ozdobí stříbrný smrk, rostl na Doubravce

11. listopadu 2024  13:29

Plzeňským vánočním stromem je stříbrná varianta smrku pichlavého z plzeňské části Doubravka. V...

Mám doma dýku SS, fotili se mladí Motoristé. Jen humor, říká jejich šéf

11. listopadu 2024  13:25

Rozporuplné reakce vyvolal pokus o humor mládežnické organizace Motoristů, kteří se ustavili o...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 147
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 456x
Píšu blbě, ale píšu ráda. Navíc jsem politicky nekorektní, nevlastním chytrý telefon, a v důchodu mám tolik času, že absolutně nic nestíhám.

Seznam rubrik