Pionýři, pionýři, malované děti
Jó, pionýři, to byly suprděti (mne nevyjímaje). Do lodiček jsme nasedali jako šipka letí, a jelikož jsme milovali republiku, prvního května by nás na chodníku nikdo nenachytal. Ovšem u sochy Karla Hynka Máchy také ne. Výuka o atributech opačného pohlaví se v osnovách zatím nenalézala, a protože s odhalováním příslušných tajemství jsme zápasili na vlastní pěst, mnohým to šlo značně pomalu.
Republiku však bylo núžno nejenom milovat, ale také pomáhat v jejím budování. Na opětné roztáčení zastavených kol se nám stále ještě nedostávalo potřebně vyvinutých svalů, a mír jsme tudíž posilovali sběrem starého železa a papíru. Sice s větším i menším nadšením, ale i když se žádný z nás nechtěl nechat zahanbit, poklopy z kanálů a měděné desky z hrobů jsme nikdy nekradli.
Ideologická masáž, jíž jsme byli denně vystaveni, nesla zdárné výsledky. Na pionýrských schůzích jsme svorně odsuzovali diverzanty a jejich imperialistické pikle, a diskutovali o nedostatečně uvědomělých spolužácích. Jako třeba Richard, který nenosí pionýrský šátek! Neměli bychom na to upozornit soudružku učitelku, nebo napsat jeho rodičům? Nejspíš si toho nevšimli. Ach jo, ta nevědomost je někdy vskutku blažená. Co my tehdy věděli o lidech, nepodlehnuvších nátlaku doby, a o těžbě jáchymovského smolince?
Mým téměř druhým domovem byl Pionýrský dům Julia Fučíka. Tady jsem vyplňovala volný čas různými mimoškolními aktivitami, a moje výtvory, sesmolené ve výtvarném kroužku jasně dokazovaly, že umělec se ze mne nestane.
Nemyslím, že toto zjištění někoho překvapilo. Zato na pionýrském maškarním dýchánku, kam jsem se dostavila v mámině noční košili a vydávala se za princeznu, dostali soudruzi pedagogové nečekaný šok. Ale když já neměla montérky a copy, a nemohla jsem proto jít za sovětskou soustružnici! Jistě nemusím říkat, že mezi ostatními pokrokovými maskami jsem se tam vyjímala jako pěst na oku, a milí pěstouni se nestačili divit. Princezna?!!? Že bychom při výchově tohoto dítěte někde udělali chybu?
Z bývalé vily Grébovka, nyní zasvěcené budoucnosti republiky, jsem si však odnesla i jedno cenné ponaučení, do praktického života se hodící mnohem víc: Nezapomenout vyprázdnit kapsy kabátu, pověšeného v místě veřejnosti přístupném! Zloději zjevně chodějí nejenom v noci, a my kvůli tomu, co mi šlohnul klíč od bytu, museli vyměnit zámek u dveří.
Do mé pohádky mládí, která se snad opravdu nevrátí, patří i ten hrozný den - pátý březen roku 1953. Den, kdy odešel do věčných lovišť soudruh Stalin, méně známý pod jménem Pepa Džugašvili. A když ho náš první dělnický prezident o devět dní později následoval (v Moskvě asi chytil stejnou virózu), truchlení národa nebralo konce. Jak já bych si přála vidět jejich posmrtné setkání! Možná se oba nejdřív objali, bratrsky políbili, a pak se vydali hledat Suliku...
Ale časy se mění, a potomci bývalých pionýrů dnes místo socialismu budují kapitalismus. Až jim někdy závidím, že k tomu nepotřebují malou násobilku, vybraná slova, či datum, kdy padla Bastila! Leč i oni si musejí dávat pozor na ústa, přestože z jiného důvodu. Neboť heslo "kdo nejde s námi, jde proti nám" stále platí, a jak víme, privilegované skupiny není radno popouzet.
Jarka Jarvis
Kdo židli má, bydlí
Další fake news, kterou doposud nikdo nepotvrdil. Protože kdyby to byla pravda, bezdomovci by vyfasovali židli, odnesli si ji někam do parku, a politici by za úspěšné vyřešení problému měli důvod ke zvýšení platu.
Jarka Jarvis
O hoaxech a lidech
Člověk je tvor prostomyslný, a tudíž lehce obalamutitelný. Takovou maličkost o sobě sice hned tak někdo nepřizná, ale jak jinak si vysvětlit, že tolik lidí věří kdejakým podivným smyšlenkám?
Jarka Jarvis
Nebezpečné stáří
Moje přítelkyně nedávno pronesla větu, která mi utkvěla v hlavě: „Musíš si uvědomit, že elita nás důchodce chce vyhubit, protože jsme darmožrouti a musejí nám dávat důchod.“ Kdo, či co je ona zmíněná elita, mi ale nevysvětlila.
Jarka Jarvis
Kupředu, levá (aneb ideály vs. realita)
Čas letí jako jelen, do zadele střelen, a už dlouho nevoní nadějemi. Zaslíbená země se zatím nenašla, národy mají do rovnosti stále daleko, a z oblaků doposud padá jenom voda v různém skupenství.
Jarka Jarvis
Sportem k lékaři
Kdysi dávno, v dobách mého útlého mládí nám příslušní orgánové tvrdili, že sportem se člověk dopídí ke zdraví. Tehdy jsem tomu věřila. Od těch časů však ve Vltavě uplynula spousta vody, a dnes už vím své.
Další články autora |
Putinův fotbalista. Čech strhává vlajky Ukrajiny a šíří propagandu. Je za hrdinu
Premium Příběh Jaroslava Dolejše je ukázkou, jak funguje ruská propaganda a jak se z amatérského sportovce...
Obyčejně nikoho nepodporuji, ale teď musím, řekl Schwarzenegger k volbám
Herec a bývalý guvernér Kalifornie Arnold Schwarzenegger oznámil, že v prezidentských volbách v USA...
Vraťte nám kus země, žádá Polsko. Spor by vyřešilo darování budovy ambasády
Premium Ačkoli se zdá, že má Česko s Poláky bezproblémové vztahy, pod povrchem doutná mnohaletý spor. Týká...
V Rakousku bojují o život dva Češi. Jeli na střeše metra, srazil je nadchod
V rakouské nemocnici bojují o život dva Češi, kteří se v úterý ve Vídni vážně zranili při jízdě na...
Astronomická pokuta. Rusko žádá po Googlu už 2,1 kvintiliardy dolarů
Rusko požaduje po americké společnosti Google uhrazení rekordní pokuty v souvislosti s blokací...
Billboardy i 4 miliony novin. SPOLU tvrdí voličům, že dělá, co je třeba
Koalice SPOLU v pondělí spustila kampaň Spolu děláme, co je třeba. Povede ji online, ale i na dvou...
Katastrofální záplavy zabíjely, influencerka si stěžovala na naváté listí
Španělská influencerka Ana Moya vyvolala na internetu vlnu hněvu. Na svém instagramovém účtu...
Američan bojoval proti Ukrajině, nyní žádá v Rusku o azyl
Americký občan Daniel Martindale, který dva roky pomáhal ruské armádě v týlu ukrajinských vojsk...
Útok sekerou ve vlaku u Paříže: čtyři zranění, policie podezřelého zadržela
Zraněním čtyř nezletilých skončila ráno rvačka v příměstském vlaku u Paříže, v níž jeden z...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 147
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 456x