Proč vnímáme stát negativně? I.

Bývalý americký prezident Ronald Reagan kdysi prohlásil, že největší problém státu je stát sám. Postavení státu a jeho úloha ve společnosti a vztah k občanům je křehkým tématem všude ve světě. Výjimkou není ani Česká republika. Náš stále ještě mladý stát hledá svoji novou podobu a identitu a současně potřebuje vymezit pozicistát – občan. Proč vlastně občané negativně vnímají právo, justici, potažmo stát? Pokusím se problém vysvětlit.

V roce 1989 jsme získali svobodu, ne však demokracii. Ta se musí budovat a pak pěstovat.

Po roce 1989 jsme se pokusili vybudovat demokratické instituce, bohužel se je nepodařilo naplnit obsahem, který by umožnil mluvit o tom, že máme demokratické zřízení. Jsme na cestě je naplnit, ale jde to bohužel velice pomalu. Je to o to smutnější, že na rozdíl od států, které se o to pokouší bez demokratické tradice (na Balkáně, dnes na Blízkém Východě a v severní Africe), my jsme mohli navázat na tradici první republiky. Přesto jsme tak neučinili, a když, tak pouze parciálně a často jen formálně.

Silný a funkční stát potřebujeme pro chod společnosti, ale přitom musí tento stát zasahovat do života lidí velice citlivě a obezřetně. K tomu nám mají pomáhat ústavou zaručená lidská práva, která mají vymezovat moc státu. Vyspělost a kultivovanost státu se měří právě mírou intenzity zásahu státu do života jedinců. Čím je intenzita státní moci v životě občanů menší, tím je stát vyspělejší a civilizovanější.