Vracíme se „k vládě lidu“?

Relativně klidnou českou politickou hladinu rozčeřila v minulých dnech kauza kancléře Mynáře ohledně jeho aktivit vůči justici a vystoupení JUDr. Baxy před sněmovním podvýborem pro justici a soudní samosprávu.

Stručně si připomeňme, že JUDr. Baxa, bývalý předseda Nejvyššího správního soudu (NSS), minulý týden před sněmovním výborem vypověděl, že se jej prezident Miloš Zeman několikrát snažil ovlivnit v konkrétních kauzách, které měl rozhodnout NSS. Ve své výpovědi poslancům a přítomným zástupcům médií JUDr. Baxa doslova řekl: „ Připomínalo mi to výměnný obchod – dostanu funkci, když soud rozhodne, jak si prezident přeje.“ Jednání před poslanci Poslanecké sněmovny předcházela reportáž týdeníku Respekt, kde ústavní soudce JUDr. Šimíček popsal setkání s kancléřem Mynářem jako nestandardní, a to především proto, že kancléř ohledně služebního zákona, o kterém měl NSS rozhodnout, soudci Šimíčkovi „naznačil, jaké rozhodnutí by se prezidentovi líbilo“.

S odstupem několika dní od výše zmíněných událostí je dobré se zamyslet, jak byl celý spor mezi Hradem a justicí komentován ve veřejných médiích. Je nepochybné, že média mají prezentovat informace bez zaujatosti a být objektivní, ale současně jsou i povinny postavit se na stranu objektivní pravdy.  Je již dobrým zvykem české, především televizní, žurnalistiky, že se v rámci objektivity snaží sporné strany, v tomto případě Hrad na straně jedné a představitele justice na straně druhé, stavět za každou cenu do stejné hodnotové roviny. Věrohodnost obou stran je však již na základě jejich minulosti zřejmá. JUDr. Baxa jako jeden z nejprestižnějších právníků v ČR stál v čele NSS patnáct let. Pod jeho vedením byl vytvořen jeden z nejkvalitnějších a nejprestižnějších soudních sborů v ČR. Přesto jeho věrohodnost byla žurnalisty zpochybňována argumentací, proč vystoupil s tímto prohlášením právě v této době. Jeho odpověď byla transparentní a srozumitelná. Svým otevřeným a věcným prohlášením prokázal i svůj silný charakter a současně se nezpronevěřil profesní etice. Odvahu projevil JUDr. Baxa již tím, že před zahájením zasedání poslaneckého podvýboru trval na veřejném jednání, s čímž až na komunistu Ondráčka všichni členové podvýboru nakonec souhlasili. Dnešní pokračování jednání podvýboru pro justici ohledně dané kauzy ohlásil předseda podvýboru poslanec Blažek již za neveřejné.

V dané záležitosti je velice podstatné vystoupení a především argumentace kancléře Mynáře před poslanci zmíněného výboru. Kancléř vysvětloval své setkání s představiteli justice a i jednání Miloše Zemana se soudci tím, že prezident byl zvolen přímo lidem a ti se na něj obracejí s žádostmi o pomoc a proto je legitimní, že on jako kancléř, nebo sám prezident mohou přímo oslovovat představitele justice. Minulý týden v jiné záležitosti ospravedlňoval předseda KSČM a současný místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip zdanění církevních restitucí tím, že v Ústavě ČR je zakotveno, že „lid je zdrojem veškeré státní moci“ a dle průzkumů většina občanů ČR souhlasí se zdaněním církevních restitucí. Tyto výroky by nás všechny měly velice znepokojit, neboť jak V. Mynář, tak V. Filip obhajují dané politické kroky vůlí lidu. Obdobnou argumentaci používá často i mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček. Připomeňme si slova amerického politologa Timothyho Snydera, který ve své poučné knížce „Tyranie“ varuje a historicky připomíná, že již Hitler se v boji proti jakékoliv opozici zaštiťoval slovem „lid“. T. Snyder dále uvádí, že obdobně používá pojem lidu i současný americký prezident Donald Trump. Tato demagogická argumentace je nebezpečná pro každou demokracii, neboť zpochybňuje právní stát jako takový.

Kancléř Mynář ohledně své bezpečnostní prověrky minulý týden vzal zpět své odvolání u pražského Městského soudu s argumentem, že nevěří v nezávislost soudců Městského soudu. Lidové noviny komentovaly výše uvedené události slovy: „Miloš Zeman a jeho nejbližší v posledních 72 hodinách sehráli mistrnou show“. Žel zde nejde o pouhou „show“.  Kancléř nepokrytě poslancům ve výše uvedeném slyšení sdělil, že ve svých kontaktech s justicí chce pokračovat dále. Tomu se v právním státě říká zvůle státní moci. Prezident Zeman se již delší dobu pohybuje za hranicí ústavnosti. Můžeme připomenout nejmenování kunsthistorika Jiřího Fajta a fyzika Ivana Oštádala vysokoškolskými profesory, čímž prezident Zeman svévolně zasáhl do akademických svobod a současně nerespektoval rozhodnutí pražského Městského soudu.

Hrad není stát ve státě a kancelář prezidenta není soukromá instituce. Když si to již neuvědomuje prezident republiky a jeho kancléř, měli by se nad tímto neutěšeným a současně nebezpečným stavem zamyslet všichni političtí činitelé a vyvodit z toho patřičné kroky. Přinejmenším by měli jak politici, tak právníci, ale i veřejnost, např. formou otevřeného dopisu, žádat prezidenta republiky o okamžité propuštění kancléře Mynáře z funkce. Žel, že se tak nestane, si je autor tohoto příspěvku téměř jist. Je to patrné již z toho, že se anketa Lidových novin ze včerejšího dne s více než stovkou českých právníků na dané téma realizuje anonymně, což by se v otevřené a demokratické společnosti nemělo dít.