Fatální selhání ministra vnitra Chovance

To, co se v posledních dnech děje uvnitř Policie ČR, nemá od doby ministra vnitra Ivana Langera, který v roce 2003 zlikvidoval finanční policii, obdoby. 

Připravované sloučení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK) ministrem vnitra Chovancem je bezesporu účelové, neboť postrádá v dané době jakoukoliv logiku. Události kolem slučování ÚOOZ a ÚOKFK, potažmo vytvoření nového úřadu tzv. Národní centrály pro boj s organizovaným zločinem, budou mít dle odborníků v budoucnu bezprostřední negativní vliv na kvalitu vyšetřování závažné trestní kriminality na území ČR.

V posledních čtyřiadvaceti hodinách se celá situace zásadně zdramatizovala silnými prohlášeními čelných politiků, především ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a ministra vnitra Milana Chovance, a dále prohlášením mluvčího ÚOOZ o zamýšleném odchodu ředitele ÚOOZ Roberta Šlachty a jeho nejbližších kolegů do civilu.

V dané záležitosti jde o dva zásadní problémy. Ten první a hlavní je ten, že ministerstvo vnitra zlikvidovalo nejefektivnější útvar české policie, tj. ÚOOZ pod vedením Roberta Šlachty, jehož vyšetřovací úspěchy jsou všeobecně známé. Ten druhý problém spočívá ve formě reorganizace policejních útvarů bojujících s organizovaným zločinem. Celá reorganizace byla prováděna za zavřenými dveřmi a časově překotně. Premiér Bohuslav Sobota, jakož i ministr vnitra Chovanec, ale také představitelé opozičních politických stran se mýlí, když tvrdí, že plánovaná reorganizace policie je jen vnitřní záležitostí vedení policie a jejího nadřízeného ministra vnitra. Jistě, finální podobu reorganizace musí provést policie sama, je to v její gesci, ale za aktivní spoluúčasti i jiných subjektů, především státního zastupitelství. Trestní řízení provádí státní zastupitelství v součinnosti s policií, proto z logiky věci vyplývá, že přinejmenším Nejvyšší státní žalobce Pavel Zeman a vrchní státní zástupci měli být přizváni alespoň jako konzultanti při vytváření nové koncepce protikorupční policie. To samé platí i o ředitelích ÚOOZ a ÚOKFK, kteří k dané reorganizaci náměstkem policejního prezidenta Zdeňkem Laubem, který ji připravoval, vůbec nebyli přizváni. Je veřejným tajemstvím, že především nedůvěra mezi státními zástupci a některými policejními útvary, především v rámci ÚOKFK, byla v poslední době značná, což vyústilo v odebrání sedmi kauz protikorupčním policistům ze strany státních zástupců. O to víc měla být na straně vedení policie snaha vytvořit takový mechanizmus mezi protikorupční policií a státním zastupitelstvím, aby k podobným excesům nedocházelo. Naopak na straně druhé, právě spolupráce vrchní státní zastupitelky Lenky Bradáčové s útvarem Roberta Šlachty byla velice produktivní a úspěšná, a to zřejmě bylo trnem v oku ministra vnitra Milana Chovance a bohužel i opozičních pravicových stran ODS a TOP 09. 

Ministr vnitra Chovanec v souvislosti s kritikou reorganizace policie mluví na adresu kritiků o „politizaci“ celé záležitosti. Přitom se lze domnívat, že právě v souvislosti s blížícími se volbami se naopak ministr vnitra snaží těmito kroky mocensky, potažmo politicky upevnit svoji pozici. Včera v médiích zazněla slova ministra Chovance, že si nechá vypracovat do 24 hodin analýzu, zda daná reorganizace neovlivní probíhající kauzy. Již toto vyjádření samo o sobě dokazuje skutečnost, že sám ministr vnitra Chovanec manipuluje s policií tam, kde nemá danou pravomoc, a současně irituje veřejnost tím, že jí slibuje něco, co nemůže objektivně splnit. Jinými slovy vyjádřeno, ministr vnitra nemůže a ani nesmí vědět, v jakém stavu probíhající trestní kauzy jsou. To mohou vědět pouze kompetentní osoby, jakými jsou pan Šlachta a pan Vild. Navíc i v případě, že by měl ministr vnitra přístup k takovým informacím, je zřejmé, že je nemožné v tak krátké době zpracovat seriózní analýzu.

Škoda, kterou ministr vnitra a prezident policie ČR Tomáš Tuhý v souvislosti reorganizací způsobili tím, že zlikvidovali nejefektivnější policejní jednotku v boji proti organizovanému zločinu, je tak nesmírná, že by mělo být samozřejmostí, že budou ze svých funkcí odvoláni. To se žel nestane, neboť s odvoláním ministra Chovance by musel zákonitě padnout i sám premiér Bohuslav Sobotka a politický pud sebezáchovy to premiérovi nedovolí.