Máme „české Palermo“?

Jak česká média, tak i veřejnost povětšinou vnímají provedenou policejní reorganizaci v roce 2016 jako koaliční souboj mezi ČSSD a hnutím ANO. 

Jak česká média, tak i veřejnost povětšinou vnímají provedenou policejní reorganizaci v roce 2016, při které byla sloučena protimafiánská a protikorupční policie do nového útvaru takzvané Národní centrály proti organizovanému zločinu, jako koaliční souboj mezi ČSSD a hnutím ANO. Tato perspektiva pohledu je trochu nešťastná, neboť se jedná o víc než jen o samotnou policii, jde totiž o charakter našeho právního státu.

Relativně klidnou hladinu vztahů obou politických subjektů k danému tématu opět rozčeřila závěrečná zpráva sněmovní vyšetřovací komise z poloviny tohoto týdne, které předsedal bývalý ministr spravedlnosti za ODS Pavel Blažek. Stručně shrnuto, sněmovní vyšetřovací komise došla k závěru, že nebylo prokázáno, že by reorganizace policie byla provedena za účelem odstranit tehdejšího šéfa ÚOOZ Roberta Šlachtu. Současně zpráva této komise konstatuje, že provedená reorganizace byla provedena pod vedením ministra vnitra Milana Chovance a policejního prezidenta Tomáše Tuhého časově uspěchaně a nekoncepčně. Souběžně se zveřejněním této zprávy podal předseda komise Pavel Blažek trestní oznámení na detektiva Generální inspekce bezpečnostních sborů Milana Vaculíka a na olomouckého státního zástupce Pavla Šeredu.

S předloženou zprávou komise v podstatě nebyl nikdo stoprocentně spokojen. Každá strana čekala potvrzení vlastní teze. Členům sociální demokracie se nelíbila kritika komise ohledně provedení policejní reformy a vytýkala komisi její málo razantní vystoupení proti vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci. Představitelům hnutí ANO se zase nelíbilo, že nebyla potvrzena jejich domněnka, že celá reorganizace policie měla sloužit pouze ke zlikvidování ÚOOZ pod vedením Roberta Šlachty, který pracoval nezávisle a nenechal nahlížet politiky do rozpracovaných živých kauz. Především se jednalo o kauzy Vidkum a Beretta, v kterých byli involvováni především politici sociální demokracie a vysocí policejní představitelé v čele s Tomášem Tuhým. Předseda hnutí ANO se při komentování zprávy vyšetřovací komise nechal strhnout k emotivnímu výroku o „českém Palermu“ a o celé akci této komise mluvil jako o „šaškárně“. Své zklamání nad zprávou neskrýval ani Robert Šlachta, který věcně konstatoval, že se komise v podstatě nezabývala podstatou věcí, tj. odhalením toho, z jakého důvodu byla celá reorganizace policie provedena. I sám předseda této komise Pavel Blažek přiznává, že na danou otázku komise nenalezla odpověď. Komise v podstatě také přiznala, že některá podezření nelze vyloučit, ale současně je nelze ani prokázat a potvrdit.

Brizantní část závěrečné zprávy sněmovní vyšetřovací komise ovšem spočívá v jejím doporučení vládě, aby omezila pravomoc státním žalobcům. Současně komise vládě také doporučila, aby prověřila práci vrchního státního zastupitelství v Olomouci a zabývala se i jeho personálním obsazením. Tady se však členové komise dostávají na tenký led, neboť toto její doporučení svádí k domněnce, že se jedná o „pomstu“ poslanců, především politiků ODS a TOP 09 za pád Nečasovy vlády v souvislosti s ještě s neuzavřenou kauzou Nagyové-Nečasové, kterou dozorovali právě státní zástupci v Olomouci. Závažnější je ovšem skutečnost, že politici napříč politickým spektrem chtějí omezit státním zástupcům Ústavou ČR garantované právo vykonávat dozor v trestním řízení v plném rozsahu. Jinými slovy vyjádřeno, jde o to, aby státní zástupci nemohli dozorovat vyšetřování státních zástupců. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman i ministr spravedlnosti Robert Pelikán důrazně odmítli tento návrh s argumentem, že by byla porušena rovnováha celého systému trestního řízení. Pavel Zeman rovněž odmítl provádět personální změny na olomouckém státním zastupitelství, neboť k tomu neshledává žádný legitimní důvod. Nelze se ubránit dojmu, že právní stát značné části politiků vadí a že tito politici si nepřejí nezávislost trestního vyšetřování, jak je zakotveno v Ústavě. Politici mají velké štěstí, že český volič je velice tolerantní a nechává politikům velký prostor, který často přesahuje jejich pravomoci. Občané by měli vnímat tyto konkrétní kroky politiků a vyvodit z nich patřičné závěry, a to právě proto, aby už v budoucnu nikoho nenapadlo mluvit o „českém Palermu“.