Ženy vidí smysl života v řádu, co vládne v Islámském státu?

Napsal jsem glosu o Belgičance, co přestoupila k islámu a zradikalizovala se tak, že šla za svým muslimským mužem do Islámského státu a myslel si, že kvůli své hlouposti, jež bývá za náboženským fanatismem. Ale je to prý jinak.  

Západní ženy se údajně nepřidávají k Daeš kvůli tomu, že jim radikálové vymyli mozky, ani proto, že jim přijde dobrodružný život mezi vousatými sexy muži, ale že v Islámském státu spatřují smysl a řád. Přišel na to jistý Simon Cottee pomocí sociologické analýzy na téma motivace následování IS. Zde je odkaz na článek, kde jsem se tyhle věci dočetl: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/403894-nejde-o-fanatismus-islamsky-stat-zenam-nabizi-to-co-na-zapade-postradaji-pise-analytik.html

Západní muslimky prý neláká Islámský stát navzdory jeho extrémně patriarchálnímu řádu, ale právě kvůli němu. Podle autora studie jsou tyto ženy „unavené zdánlivě nekonečnou a bezpohlavní kulturní nejistotou“, nechtějí se emancipovat, nýbrž podřídit mužům i bohu. Západní společnost má, podle jisté britské muslimky, lidem vštěpovat chorobné hodnoty, činit ženy slabými a zároveň je nutit soutěžit s muži a věčně lačnit po penězích.

Fakt by mě zajímalo, jak k tomu všemu ona západní společnost lidi a zejména ženy nutí? Podle mého mínění jde ale spíš o notorický strach člověka ze svobody a odpovědnosti za vlastní život. U nás to známe dobře. Pod útlakem komunistické ideologie jsme toužili po svobodě, po demokracii, po tom, abychom mohli zase vzít vládu věcí svých do vlastních rukou. No a pak nám náhle svoboda „spadla do klína“ a měli jsme všechny předpoklady své tužby realizovat. A jak jsme s tím naložili? Aspoň tedy mnozí z nás? 

Vezměme takovou kupónovou privatizaci. Kdekdo dnes tvrdí, že to byl podvod. To nechci nyní zkoumat, jde mi víc tu o děsnou nejistotu při rozhodování, co koupit za poměrně levně nabyté kupóny. Ztratím svou tisícovku (dvě), nebo si přijdu ke slušným penězům? No a tak, když jistý pán vyhlásil, že dá každému za tisíc korun těch tisíců deset, šel za tím leckdo jako ovce. To byla přece jasná řeč a jistota.

Přesně to je metoda, jak diktátoři a populisté s vůdčími vlastnostmi dokáží získat lidi na svou stranu a sešikovat je k realizaci svých cílů. Svoboda je nekonečná řada rozhodování, malých i velkých, která člověk musí absolvovat navíc s vědomím, že se jeho volby budou křížit s volbami jiných, že se často splete a nevyjde mu to, čeho chce dosáhnout a také, že ho nikdo neochrání před důsledky vlastních rozhodnutí. A o to dost významná část lidstva nestojí. Lidé za takových podmínek totiž jakoby ztrácejí smysl své existence. To radši řád a ordnung, všechno pěkně nalinkované. O tom, co se bude dělat a jak se bude žít, ať radši rozhodují ti nahoře. Vždy je přece možnost na ně ve skrytu nadávat, že to dělají špatně. Radši se podřídit někomu silnějšímu, který bude sanovat některá naše špatná rozhodnutí. Co už diktátoři neříkají, když se derou k moci, je, že budou potom vyžadovat i naprostou poslušnost a trestat, když se někdo vzepře, nebo na to lidé, kteří se jim hodlají podřídit, nechtějí napřed myslet.

S ženami je to složitější. Jelikož jsou matkami, mají v drtivé většině vrozenou odpovědnost a potřebují také řád. Ve společnostech západního typu sice muži poskytli ženám svobodu, respektive akceptovali, že si ji ženy vydobyly a že se chtěly emancipovat. Muži ale za těch okolností odpovědnost za rodiny a ženy nepřijímají a nechávají „všechno“ na ženách. Muži jsou ochotni vzít odpovědnost za rodiny a své ženy na sebe jen za předpokladu, že budou ženám a rodinám také vládnout a řada žen to nakonec ráda bere. A přesně tak to funguje v muslimských společnostech. Kromě toho mnohé ženy byly za dlouhá staletí zvyklé se nechat zdánlivě ovládat muži a přitom jimi manipulovat třeba prostřednictvím roztomilosti a správného dávkování sexu a jinak pletichařit a klevetit. 

Těžko říct, zda západním ženám právě takový život nabízejí radikální islamisté v Daeš, ale spíš ne. To ovšem zjistí až později. Ale stejně, touží-li nějaká žena, co vyrostla v evropské civilizaci, po řádu natolik, že jí nevadí, když je její manžel třeba vrah a terorista a jestli v tom spatřuje smysl a naplnění svého života, vypovídá to nakonec jen a jen o její hlouposti.

P. s. Kromě toho si myslím, že lidé obecně a nezřídka velmi právě ženy lační po penězích, jak o tom tady byla řeč, za všech režimů a okolností.