V jiné vzpomínce na Marii Kudeříkovou je uvedeno, že by mohla spíš sdílet osud Horákové, než by horovala pro její popravu:

"Kdyby Maruščin život nebyl násilně ukončen v roce 1943, určitě by později narazila. Její blízká přítelkyně, spoluvěřící komunistka Jarka (Jaromíra Krýslová), to vyjádřila jedinou větou: „Kdyby ji nezabili němečtí fašisté, zabili by ji čeští komunisté.“ Je příznačné, že obě kamarádky, spoluvězeňkyně Jarka a Vítězka, prošly v následujících letech naprostou deziluzí."

https://www.christnet.eu/clanky/6803/komunisticka_...

No já jsem nechtěl spekulovat, jak by se chovala, kdyby přežila. Ovšem to, co uvádíte vy, vypadá věrohodně, logicky a podloženě. Ostatně mnozí předváleční a odbojářští komunisté po únoru 1948 prošli deziluzí, respektive prohlídli.

Bezpochyby byla statečná, o tom není sporu. Otázka však je, jaká by byla, kdyby okupaci přežila. Možná (ne-li nejspíš) by byla mezi těmi, kdo horovali pro popravu Horákové.

Netroufám si spekulovat, co by bylo, kdyby...

Další hezký článek. Přečetla jsem ho až po tom o Pavlu Zíbalovi. Já vůbec nevím, jestli jsem film viděla. Nemám paměť na filmy. Dřív mě to trápilo, teď už ne. Má to i výhodu. I filmy, které jsem už nejspíš viděla, mají potenciál mě nadchnout jako bych je viděla poprvé. 🙂😉 Hezký večer přeji.

Já už si nepamatuji vůbec nic, respektive zapomínám. To svou výhodu, že je pro mě stále všechno nové. Na ten film si pamatuji matně.

Ve Strážnici jsem dávno, pradávno viděla základní školu s jejím jménem. Doufám, že je stále "její".

Myslím, že ano.

Hezký a zajímavý článek. Na filmu jsem byl také se školou a dost se mi líbil. Viděl jsem ho jen jednou, ale dodnes si pamatuji scénu s řepným polem. Každý boj je v zásadě špatný a v konečném rezultátu k ničemu nevede.

Děkuji. Život Marušky Kudeříkové rekapitulovaný v jejích dopisech z cely smrti je jistě pozoruhodný a režisér Jaromil Jireš je rovněž "zárukou" kvality. Problém bylo, že film i Marii Kudeříkovou tehdejší režim vnucoval zejména mladým, čímž dosáhl většinově odmítavé reakce.

Děkuji za článek. Krásnou neděli

Já děkuji za reakci a hezkou neděli i vám.

Děkuji za objektivní zhodnocení.

Na film jsme šli povinně se školou (jako tehdy asi všichni školáci v ČSSR v rámci normalizačního přeprogramovávání mozků mladým), tudíž jsme ho tehdy "prožili" s cynicko-povrchní nedůvěrou, stejně jako např. házení manželky obětavého komunisty kontrarevolucionáři pod jedoucí autobus v podobném tehdejším povinném filmu (Tobě hrana zvonit nebude) a všechny ty další Meresjevy apod. Možná že v tomto případě k vlastní škodě...

Každopádně od té doby jsme jako mladí, když jsme chtěli někomu naznačit, že od nás dostane "kulový", říkali jsme "Šlus, a pozdravuj vlaštovky."

Já už jsem na film "...a pozdravuji vlaštovky" jít nemusel, protože jsem měl před maturitou, nicméně tu cynicko-povrchní nedůvěru vůči tomu, co nám režim vnucoval, dobře znám. A je pravda, že to bylo kolikrát k vlastní škodě, jak píšete.

Děkuji.