Vymře-li český národ – bude to špatně či dobře?

V diskuzích zde na blogu jsem se už bavil o ledačem, například o vlastenectví a češství. A teď mi jeden pán v debatě napsal, že by byl rád, kdyby se to české nevěřící plémě z tohoto světa neztratilo. Emočně vzato, já také...

     Jak to ale vlastně je? Budou-li české ženy rodit stále méně dětí, český národ postupně vymře. To se zdá být jasné. A když na chvíli opustíme divnou mantru, že »brzy nebude mít kdo vydělávat na důchodce«, dostaneme se k otázce češství.
     Pro příklad si vytvořme modelovou rodinu, již tvoří po rodičích čistokrevný český pár, který vychovává pět čistokrevných českých dětí, takže ti dva už se zasadili o rozmnožení českého plémě. Muž má dostatečné příjmy a žena může doma pečovat o děti i o manžela a starat se o domácnost. Muž přijde z práce domů, zdlábne večeři a hledí na televizi, před kterou nadává na politiku, že je to svinstvo a všichni politici jsou zkorumpovaní grázlové. Pak sleduje fotbal a rozčiluje se, proč tam ten kretén trenér postavil toho vola Vonáska, co neumí kopnout do balónu, když je každýmu jasný, že Novák by tam byl stokrát platnější. Pokud muž pustí k televizi ženu, tak ta se zase vzteká, jak můžou dělat z krásné taneční soutěže takovou šaškárnu a nechat dál postupovat to nemehlo Lukáše Pavláska. Muž si občas zajde do hospody a tam napřed s chlapama nadává na politiku a na fotbal a pak se všichni báječně baví tím, jak se posledně parádně vožrali a že Láďa lezl domů po čtyřech. Žena si v mezičase u vína splkne s kamarádkou o tom, jaký Kroupová nosí drahý modely, že ten její musí být v pořádným balíku a Kroupovou si hýčká a vona ho přitom podvádí s Navrátilem. Pak plynule přejdou k tomu, že je to fádní, když v Českým slavíkovi vyhrává furt Lucka Bílá. 
     Když se pak těch manželů někdo zeptá, kdo byl Masaryk, tak se budou hádat, jestli to byl fotbalista nebo zpěvák a dostanou-li dotaz, co slavíme 28. října, po chvíli usoudí, že vítězství Lojzy Žižky nad Windischgrätzem při osvobozování Kolína roku 1960. A přesně v takovém duchu náš pár vychovává svých pět ratolestí. Tady je, myslím, přínos českého elementu pro povznesení a význam národa ve světě, jakož i pro světovou civilizaci a též pro lidské kulturní dědictví nesporný.
     Teď vážně. Pro podobný život je úplně lhostejný etnický původ těch, kdo jej žijí. Český přínos v tom nespatřuji žádný. Je tedy patrné, že v české a potažmo slovanské krvi netkví podstata češství. Češství spočívá na tradicích, na myšlenkách, humanitních hodnotách a idejích, na kultuře, na duševním dědictví, na bohatství a půvabu jazyka... Země české jsou krásné, krajina je tady kouzelná a bude-li zdejší život vycházející z českých tradic, kultury, hodnot a idejí přitažlivý pro cizince, pak má smysl zachovávat český národ i pro budoucí. A zase, bude-li české prostředí pro cizince přitažlivé natolik, že budou ochotni jej přijmout za své, co záleží na etnickém původu těch, kteří se v budoucnu chopí jeho zvelebování a šíření českého živlu do světa? Klidně mohou mít černou nebo žlutou nebo hnědou pleť.