Tak tohle je skutečně velice komplikované téma. Jak přesně chcete definovat, kdo je a kdo není Čech? Podle DNA? Nevím, jestli by experti dokázali najít rozdíl mezi DNA Čecha a Němce. Možná ano, jen já to nevím. Pokud bychom to posuzovali podle jazyka, je to velice zmatené, protože se může dnes velmi lehce stát, že český manželský pár bude oddelegován na práci do Francie, Španělska nebo do USA, a tam se jim narodí dítě či děti a ty děti tam budou chodit do školy a naučí se především jazyk, kterým budou mluvit ve škole mezi svými vrstevníky. Takže tudy cesta pro určení češství také nevede. Nebo je přinejmenším velmi trnitá a velmi nespolehlivá a velmi nejednoznačná.

Jenže pak už nám na určení toho, kdo je a kdo není Čech nějak moc ukazatelů nezbývá. Kultura, systém hodnot? No možná, ale které hodnoty, ty, které tento národ "vcucnul" při nadvládě dělnických kádrů v době temného komunizmu? Nebo ty hodnoty z doby Marie Terezie? Nebo hodnoty z doby Havranpírka?

Kdysi jsem se bavil s člověkem z Irska, a ten mi řekl, že Poláci nazývají Čechy v Irsku termínem "pogermánštění slované". A když jsem se zamyslel, ono to tak asi bude. A když se zamyslím ještě více, dojdu k názoru, že je to tak dobře. A tento fakt celý problém komplikuje ještě o něco více.

Mám pro všechny jeden návrh. Co takhle přestat si libovat v národnostní myšlence, -----kterou mimochodem nepovažuji v dnešním stupni evoluce lidských skupin za podstatnou, dokonce spíše za brzdu rozvoje lidské skupiny----- a na místo toho si uvědomit, že jsme lidé, a to absolutně především. Že patříme do skupiny LIDÍ. Uvědomit si všechny pozitiva a negativa této skutečnosti a jednat dle toho.

V současné době je zapotřebí, aby si lidé žijící v EVROPĚ uvědomili, že jsou především EVROPANÉ, a zároveň tak trochu odhodili svou příslušnost k malé národnostní skupině, a dali přednost pocitu sounáležitosti ke skupině EVROPANŮ. Je to nesmírně důležité z hlediska EVOLUCE.

Evoluce s tím nemá moc co dělat. Ta je založena na přizpůsobení se druhu danému prostředí a to pokud možno co nejlépe. proto jsme i evolučně rozdílní v té podle Vás jednotné lidské rase.

A s těmi Evropany bych byl také velmi obezřetný. ne, že by to nebyla pravda, ale ještě stovky let na to nebudeme připraveni. Napřed totiž musíte najít společenský systém, který to umožní. Naše pseudodemokracie to jaksi neumožňuje.

Američané tomu docela nepokrytecky říkají "náš životní styl", dost možná, že i proto, že tradic z pochopitelných důvodů moc nemají a ty co mají, jsou z velké části slepené z tradic mnoha elementů, ze kterých jsou "splácáni". Myslím, že to, čím se dnes mnozí ohánějí ( že je to potřeba hájit) je přesně to samé - to, co popisujete ve svém modelu. Pochopitelná je otázka, jestli to stojí vůbec za to, abychom to hájili. Chceme hájit křesťanské hodnoty, na které kašlem a obecné kulturní tradice, které przníme. Myslím, že jsme na tom v podstatě stejně jako ti Američané a mnozí jiní, své kulturní tradice (své češství) si musí hájit každý sám ve své vlastní rodině či komunitě.

Tak nějak jsem to myslel a váš příspěvek chápu jako obohacení mého textů o trochu jiný úhel pohledu. Děkuji.

Ale takto to nefunguje a rozhodně nesouhlasím se závěrem, že tu vlastně klidně může žít pět milionů například muslimských Arabů, hlavně když budou mluvit česky, dívat se na fotbal a slavit Vánoce. Ne opravdu to není jedno (a navíc je to v jejich případě zcela nereálné). Není to jedno ani z hlediska našeho národa, ani z hlediska nás jednotlivců. Život na planetě byl a je boj. Je to boj jedince o prosazení sebe sama a současně o zachování a rozmnožení svého druhu, svého genofondu, a až v další řadě své kultury. Rezignovat na tento boj není možné. Stejnou logikou byste nám mohl tvrdit, že lidstvo je nanic a nemá se bránit nahrazení jiným živočišným druhem, třeba krysami, pokud se tyto naučí psát, dívat se na televizi a chodit do kostela. Jistě, z hlediska Boha či všehomíra to bude pravda, ale z hlediska lidí by to znamenalo rezignovat na voji vlastní existenci, čímž by lidé přestali splňovat hlavní znaky definice života a následoval by jejich konec. A stejné je to s naším národem.

Jste si jistý, že jste napsal kritiku mého textu? Kritizujete totiž vlastní představy, které jste si o mém textu vytvořil. Hned ta vaše první věta. Pokud si vzpomínám, v druhé části svého textu jsem načrtl podmínky, za kterých by mohl přežít duch češství, i kdyby jeho nositelé měli černou, žlutou nebo hnědou pleť. A to je sakra rozdíl proti tomu, kdyby tu žilo "například pět milionů muslimských Arabů", což jsou ale vaše slova, ne moje. Má muslimská víra něco společného s češstvím? Nemá. Nepsal jsem nic takového, tak to sem nepleťte. Kromě toho jsem necharakterizoval český jazyk jako jediný znak češství.

Dále: "Život na planetě byl a je boj. Je to boj jedince o prosazení sebe sama...", potud souhlasím. Pak už dost blábolíte. Jedinec nemůže předávat žádný genofond, ale pouze své geny. Zjistěte si, co je genofond. Jedinec může usilovat pouze o přežití svých genů, nemůže ale v žádném případě touto cestou usilovat o zachování a rozmnožení svého druhu. Tak působí až stejné chování množství jedinců. A navíc je tohle, co píšete, úplně mimo mísu. Jde-li o zachování druhu, pak druhem je tu soubor více než sedmi miliard jedinců rodu Homo sapiens a budete se možná divit, patří k němu třeba i ti muslimští Arabové. Člověku moudrému ale zcela určitě vyhynutí nehrozí.

A to s těmi krysami je už naprostá pitomost. Kromě toho krysy mají samy dost starostí o své přežití, ne tak potkani. "Nemá se bránit nahrazení..." - co je to zase za formulaci? Kdo jako usiluje o nahrazení člověka jiným živočišným druhem? Pokud se však člověk svou činnosti sám zničí, nebo se bude chovat tak, že to povede k jeho vyhynutí, pak ovšem nahrazen bude. Jestli tedy pak ještě bude co čím nahrazovat.

A víte co, mě už to nebaví dále rozebírat. Jenom bych vám doporučil, abyste svou logiku a své vývody nepodsouval mně a netvrdil, že je to moje logika a moje vývody.

Možná se mi to jen zdá, ale nesměšujete věci, které spolu nesouvisí? Obecně je Evropa přelidněná, takže není třeba se množit jak králíci. Největší problém je v nesmyslně nastaveném důchodovém systému. Ženy by měly rodit jak o závod, aby bylo možno uživit důchodce v systému, který to vlastně neumožňuje, protože je v zásadě letadlem. Obava z vymření se dostavuje poté, kdy odsouhlasíme příliv imigrantů, které nejspíš budeme muset živit a když nemůžeme uživit vlastní důchodce, jeví se to jako obrovský problém. Nevymíráme, je nás dost, navzdory tomu, že ženy nerodí tak jako dříve. Máme oprávněnou obavu, že na území, kde musíme vynaložit dost úsilí, abychom se uživili, vnikne neurčité množství jiných, které bude třeba uživit.

Abych mohl odpovědět na vaši úvodní otázku, musela byste mi přiblížit, co s čím nesouvisí a já to podle vás směšuji. Rozhodně ale nejsem zastáncem rození jako o závod. Pokud jste ten dojem z mého textu nabyla, pak je to moje chyba, že jsem se nevyjádřil jasněji. Dá se říct, že s vámi jinak souhlasím. Vůbec si nemyslím, že vymíráme a je mi v podstatě jedno, jakého etnického původu budou ti, kteří ponesou dál prapor češství. Citově mi záleží na tom, aby duch češství přežil, takže jsem se pokusil naznačit, že podstata češství je duchovní nikoli pokrevní nebo genetická, chcete-li. Vaše bez ironie parádní a obratně vyjádřená myšlenka je tato: "Ženy by měly rodit jako o závod, aby bylo možno uživit důchodce v systému, který to vlastně neumožňuje, protože je v zásadě letadlem." Za to vám tleskám. Vlastně jsem ještě nečetl a neslyšel, aby někdo takto trefně postihl podstatu omylu těch, kteří usilují o vyšší porodnost a plédují za ni. Nicméně můj text o těchto otázkách ani snad nebyl. Děkuji za příspěvek.

Autor se jeví jako nihilista. Přesvědčení, které vyvozuje z obecné zkušenosti, že nic na světě nemá absolutní hodnotu či platnost, že nic neplatí, nic nemá cenu. Odmítá jakýkoli základ pravdy či dobra, jemuž by člověk byl zavázán poslušností či věrností.

To jako já se vám jevím coby nihilista? Kde jste to vzal? Z vaší logiky mi jde hlava kolem. Její kauzalita na mě působí následovně: Jestliže je čtvrtek, pak na Chodsku bude pršet.

Záleží na tom, KOMU tu otázku pokládáte.

Můj názor v poznámkách:

1. Máme ještě pořád dost prostoru k tomu, abychom svou budoucnost (také ohledně vymírání) ovlivnili. I v kontextu dnešních globálních výzev všeho druhu.

2. Cizincům, těm slušným a schopným, kteří mají chuť se integrovat, bychom logicky měli nabídnout především atraktivní podmínky. Jakožto početně malý národ máme sami o sobě malou základnu lidí, kteří by táhli hlavně technický pokrok, jehož důležitost se bude v budoucnu nadále zvyšovat.

3. V nemalém počtu rodin to funguje obdobně tak, jak jste popsal. Bohužel. Snad někteří z nich přijdou časem na to, že má smysl věnovat určité úsilí také věcem, které je samy o sobě svým významem přesahují. A naplnit svůj (občas skrytý) potenciál. To dostává život úplně jinej rozměr než konzum, a konzum, a konzum ...

4. Pozvednout náš národ na úroveň třeba Švýcarska a výše je samozřejmě úkol neuvěřitelně obtížný a s VELMI nejistým výsledkem. Ale na druhou stranu také hodně SEXY Kdo by vlastně stál o to, trávit svůj čas prkotinami a trivialitami?

Dobré postřehy.

K bodu 2) bych doplnil, že chuť integrovat se závisí na počtu. Čím víc cizinců bude, tím menší chuť na integraci budou mít. Zvláště pokud se na nás budou dívat jako na podřadné nevěřící. To je také odpověď na závěrečnou otázku autora.

K bodu 3): Stejně jako Vy nehodnotím vlastní národ tak příkře jako autor. Fakt, že se v prostoru kde se střetávají zájmy mocností udržel tak dlouho a přes neustálé vyvádění plodů jeho práce (naposled realizované velkorysou privatizací ve prospěch nadnárodních společností) si dokázal udržet i srovnatelnou životní úroveň, je dostatečně vypovídající.

K bodu 4: Již jednou se našim předkům takové pozvednutí v době národního obrození podařilo a myslím že jim dlužíme pokus o zopakování.

Vymře-li český národ...... Jaképak -li? Vymře a hotovo. Porodnost pod dvě děti na rodinu je holý fakt už dobře 20 let a to není ani na prostou reprodukci. A čím je definován národ? Vlastní řečí, vlastními kulturně historickýnmi tradicemi,..... A my Češi, ctíme je? Když po Bílé Hoře přišla násilná katolizace a poněmčování - velká část korytachtivých Čechů mluvila obratem německy a tvářila se, že neví, co čeština je. Až do vzniku nezávislého Československa bylo pro značnou část "Čechů" češství něco jako tajná organizace, se kterou je lépe se nazaplést. Táhlo se to ve větší či menší míře až do konce II. války. Pak jsme se přimknuli k SSSR a najednou češtinu prošpikovaly výrazy z ruštiny jako kolchoz, chozraščot, politruk, perestrojka. Ženy dostávaly ruská jména. Po roce 1990 zase je inšpikovat řeč anglikanismy, nepřechylovat světácky česká ženská příjmení....

Jsme národ, který není vůbec hrdý na naši řeč, na naše tradice, na češství. Tak jaképak přežití? Asimilujeme s kýmkoliv

To je hodně příkré hodnocení. Snad to tak vidíte a nechci vám to brát. Osobně ale nemám příkré soudy v oblibě, jsou moc zjednodušující a málokdy jsou k něčemu.

Cestina a "cesstvi" nikdy nezahyne! Videla jsem to u stryce v Australii, ktery odesel v 48. a marne cekal na sestru (moji maminku), ta zacala u Chebu a skoncila na Borech. Stryc mel pri me prvni navsteve pro mne, krasnou archaickou cestinu, ona byla asi normalni, ale ani jednou nepouzil "vole", ani zadny filler - slovo, kterym si pomahame, kdyz nemuzeme pokracovat, nekteri politici tim doslova trpi. A vidim u zdejsich ceskych divek, ktere se sem vdaly, ze maji trpelivost a i silu! Jejich kanadsti manzele se vyznacuji krasnou baby cestinou, takze si rikam, ze jednoho dne se bude mluvit v Kanade cesky

Možné je všechno, i česká Kanada. Jestliže máte v té první větě pravdu, budu jedině rád.

Tak například pro mne je češství (potažmo evropanství) to, že

a) si ve volném čase budu dělat, co chci, bez ohledu na to, co si o tom myslí kdejaký pseudointelektuál, zástupce samozvané morální elity, náboženský, politický nebo jakýkoliv jiný vůdce

b) si na to, co budu dělat ve volném čase, vydělám v čase pracovním.

Ano, vidím to takto jednoduše. A ještě k tomu mám tu drzost si myslet, že v tomto mém náhledu je hluboká pravda.

Však to je v pořádku, jak si to představujete. Pokud to "co chci" nebude proti rozumným zákonům. Tím příkladem fiktivní rodiny jsem pouze parodoval určitý životní styl, co nepředstavuje podle mě žádný důvod k tomu, aby speciálně češství přežilo. A vzhledem k tomu, že jsme početně malým národem, tak spíš nepřežije češství než třeba němectví nebo ruský živel apod.

Myslím že nám všem už z toho hlava bolet nebude. Budou tu žít lidé, ale jací? A jestli to budou Češi? To už bude záležet jenom na nich. Nesmíme být tím rasismem tolik ovlivnění.

Hezký den.

Přesně tak. Měl jsem pocit, že jsem něco takového také v textu nevyjádřeně vyjádřil. Pokud je češství životaschopné a lákavé, tak si budou říkat Češi, pokud ne, budou si říkat jinak.