Uprchlická invaze kontra výprodej naší země

Pokud měl Karl Marx v něčem pravdu, tak v tom, že pracovní síla je na trhu zbožím, které vytváří to, čemu on říkal nadhodnota. Co z toho vyvodil, popřeli už za jeho života někteří ekonomové, třeba tzv. Rakouská škola.

     Rozdíl mezi hodnotou vytvářenou prací dělníka a trhem práce určovanou mzdou, co za ni dostává, si podle teorie nadhodnoty přivlastňuje zaměstnavatel ve formě zisku, a právě to považuje Marx za původce nespravedlivé společnosti. Tak jednoduše to však nefunguje a tento text není ani politicko-ekonomický a nemá být ani kritikou teorie nadhodnoty a tím méně její apologetikou. Je inspirován blogem pana Jiřího Turnera, v němž se zamýšlí nad hesly »Tato zem je naše!« a »Chraňme naše křesťanské hodnoty!« z toho hlediska, co že je u nás vlastně naše, tedy v osobním či kolektivním vlastnictví našich občanů, když jsme většinu průmyslu a vůbec toho, co generuje zisk, rozprodali cizím subjektům.
     Ve skutečnosti nejde ani tak o to, kdo vlastní fabriku. Co je koneckonců zaměstnanci po tom, jaké národnosti a státní příslušnosti je majitel továrny, když má on, tedy zaměstnanec dobré pracovní podmínky a dostává slušnou mzdu. Ani státu (zemi) by na tom nemuselo záležet, pokud by mu vlastník toho kterého výrobního prostředku odváděl daně, využíval domácích subdodavatelů a podílel se třeba i na rozvoji místa, kde jeho fabrika působí. Tím by se bez ohledu na svou státní příslušnost stal naším podnikatelem. To, že si přivlastňuje zisk, by bylo jenom logické. Vždyť i současná ekonomie vychází z oprávněnosti zisku pro zaměstnavatele. Z toho plyne, že problémem není ani tolik, kdo že jsou vlastníci takzvaně »našich« výrobních prostředků, jako že je koupili jen za účelem dosahování nadhodnoty v zahraničí. Vývoz kapitálu se tomu říká. Kapitalista koupí někde fabriku, čili vyveze kapitál (hodnotu), tam jej pomocí místních zaměstnanců zhodnotí a takto získanou nadhodnotu realizuje jinde. Zaměstnancům coby osobám by to zase nemuselo vadit, ale vadí, protože pro zemi, která je také »jejich«, to má přínos jen minimální, nebo ne takový, jaký by mohlo mít, kdyby šlo o domácího zaměstnavatele.
     Tento proces je zřetelnější, vrátíme-li se do období kolonialismu. Proč hlavně evropské země kolonizovaly »třetí svět«? (Ten termín se používá stále, i když už je hodně nepřesný a bezobsažný.) Jednoznačně proto, aby získaly jeho suroviny, co tam ležely ladem. A to se také dělo. Suroviny se z kolonií napřed odvážely a v zemích, kterým kolonie patřily, se pak zpracovávaly na výrobky, z nich se stalo zboží a jeho prodej vytvářel zisk. Kolonizátorské země potom přišly na to, že je lepší přímo v koloniích investovat do budování továren, za pomocí místní mnohem levnější pracovní síly zpracovat suroviny tam, zboží odvézt a pak ho realizovat jinde na trhu. Obecně je lehčí a méně nákladné vozit peníze než třeba rudy kovů a převážení zboží zaplatí zase zákazníci, kteří ho koupí.
     Co nám to celé říká? Že nás po listopadu 1989 viděl »vyspělý« svět coby malinko lepší kolonie, lepší, protože tu byly kvalifikované pracovní síly, které pracovaly za zlomek mzdy zaměstnanců v zemích, odkud pocházeli vývozci kapitálu. A kdo to zavinil? Předcházející socialistické zřízení pod vedením KSČ, jež učinilo nesměnitelnou naši měnu a celou ekonomiku nekonkurenceschopnou. (Naše zboží do značné míry konkurenceschopné bylo a některé naše firmy zahraničí tudíž skoupilo, aby mohly být zrušeny a zlikvidována tím způsobem nežádoucí konkurence.) Žádné lidumilné, altruistické motivy v tom procesu nehledejme.
     Ovšem popsaný proces, to ať se na mě pan Turner ani nikdo jiný nezlobí, nelze míchat s tím, o kterém mluví prezident Zeman, když volá: »Tato zem je naše!« Jeho odpůrci ho za to proklínají. Jeho stoupenci mu naopak tleskají, neboť jim víc než o zemi jako takovou jde o strukturu a náš systém života, jež by mohly být migranty narušeny, ne-li rovnou zničeny, jak se obávají. A hodnoty, o které se naš systém a způsob života dnes opírá? Možná, že už dávno nejsou křesťanské a snad ani za nic nestojí, ale to pořád ještě nezakládá důvod k tomu, aby je někdo rozvracel. Zvlášť ne ti, kteří přicházejí ze zemí, kde prý demokracie nemá místo, vládnout tam lze údajně jen pomocí diktarury, případně teroru a oni, chudáci, nemohou přece vědět, na stranu kterých teroristů se přidat, aby tam mohli žít; jak občas také čtu. Výprodej našeho hospodářství a invaze uprchlíků jsou zkrátka dvě rozdílné věci.