Terorismus v Evropě: moc si zahráváme

Kdekdo se už vyslovil k nedávným teroristickým útokům v Bruselu. Byly to často velmi vypjaté reakce, případně bizarní úvahy a návrhy, jak řešit nastalou situaci a jak se postavit k islámu a k záplavě muslimů v Evropě.

Je určitě těžké najít vhodná slova k vyjádření toho, co se stalo v Bruselu, těžké si přestavit utrpení obětí útoků a hlavně jejich blízkých. Jisté je jen to, že terorismus, jenž hrozí hlavně od Islámského státu, nelze v Evropě tolerovat. Sice je více než pravděpodobné, že další útoky ještě přijdou. Nesmíme si ale zvykat na to, že čas od času někde zahynou a budou  zraněny desítky a stovky nevinných lidí následkem explozí výbušnin.

Samozřejmě musíme počítat s tím, že islamisté připravují nové teroristické akce. Proto je nutné být ve střehu, bezpečnostní služby jednotlivých zemí musí pracovat naplno, vlády a další kompetentní složky států musí nepředpojatě spolupracovat a hlavně je třeba opustit ideologii multikulturalismu a absolutní korektnosti, ale naopak si počínat tak, jako bychom byli ve válce, neboť v té už jsme. Znamená to zastavit v co největší míře příliv imigrantů, zesílit vojenský tlak na Islámský stát v Iráku a Levantě a rovněž v Libyi, snažit se přispět k rychlému konci konfliktu v Sýrii, přimět Spojené státy, aby začaly považovat Daeš mnohem víc za riziko pro svou vlastní bezpečnost, nespoléhat se, že celý ten problém za nás vyřeší Turecko, pokud mu Evropa poskytne dostatek peněz...

Uvědomuji si, že to, co jsem právě napsal, je naivní pohádka. Co se ale stane, budeme-li se chovat jinak? Napsal jsem zde na blogu loni v listopadu krátce po teroristických útocích v Paříži, že každý vlastně ví, že agresivních islamistů je mezi muslimy zlomek a že většina vyznavačů islámu jsou obyčejní lidé, žijící však v jiné kultuře, s odlišnými zvyky a způsoby a rozdílným systém hodnot. Že nejde tolik o islámské náboženství ani o odlišnou kulturu a zvyky muslimů, ale že v muslimských zemích působí islám nikoli jen jako náboženství, ale coby politická ideologie, navíc totalitní. »Teroristická organizace Islámský stát to už svým názvem vyhlašuje zcela nepokrytě. Pro sekularizovanou a demokratickou Evropu je právě tato skutečnost těžko uchopitelná. (...) Nezáleží totiž na tom, zda je ten který muslim radikální či umírněný, poněvadž nemůže zůstat lhostejný k politické ideologii a jenom věřit v Alláha a proroka Mohameda,« tvrdil jsem loni v listopadu a myslím si to stále. Zde je na můj dřívější text odkaz: http://jaroslavkvapil.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=485092

Nepropaguji nenávist proti všem muslimům. To vůbec ne. Nechci v Evropě zakázat islám. Nabádám ale k ostražitosti vůči všem projevům sympatií k Islámskému státu, vůči podpoře agrese a terorismu. Muslim v Evropě si musí vybrat, zda chce akceptovat náš způsob života a naše hodnoty, nebo tolerovat agresivní islamismus, či k němu chovat náklonnost. V prvním případě se musí od islamismu svým chováním a jednáním zřetelně distancovat, v případě druhém nemá v Evropě co dělat, pokud jde o imigranta. Jestli je v Evropě dávno doma nebo se zde narodil, musí být za podporu nenávistné agresivní ideologie pohnán k odpovědnosti jako každý jiný občan, jenž je národností příslušníkem nějakého evropského národa. Podpora terorismu, islamismu a Islámského státu nemá totiž s odlišnou kulturou a rozdílnými hodnotami nic společného.

Asi je iluzí i toto moje nabádání. Vládnoucí garnitury vůdčích zemí Evropské unie a orgány EU samotné nepřiznají, že se mýlily jak s politikou multikulturalismu v současné podobě, tak v přístupu k stoupající imigrační vlně, že podceňovaly nebezpečí islámského terorismu a Islámského státu. Nikdo nepřekročí vlastní stín. Můžeme tak čekat, že politici budou při každém novém teroristickém útoku šokováni, cítit s obětmi i pozůstalými a vyjadřovat jim hlubokou soustrast, nějaký čas se bude pátrat po pachatelích a přijmou se jistá preventivní opatření, ale jinak pojede všechno ve vyjetých kolejích. Aroganci a neschopnost mocných jako vždy zaplatí svými životy a zdravím obyčejní nevinní lidé.

Totiž – vše dál ve starých kolejích nepojede. Mnozí lidé toho už mají plné zuby, nevidí však na obzoru žádnou naději na změnu, tak se stále častěji přidávají k hlasatelům všelijakých krajních řešení. Pokračování ve stejném duchu může znamenat jen jediné – extrémistické směry se postupně spojí a do jejich čela se postaví jediný zlověstný vůdce, jenž nabídne jako řešení potírání všech muslimů a všech, kteří by to nechtěli akceptovat. Nakonec bude jedno, zda zvítězí tento zatím hypotetický vůdce nebo Islámský stát. Zahráváme si už dost dlouho a jestli s tím nepřestaneme, přijde nový führer. Tím se totiž nikdo nestane tak, že se za něj prohlásí. Führery plodí situace a okolnosti. Tak, jako před desítkami roků stvořily Josifa Stalina a Adolfa Hitlera, jako nedávno Usámu bin Ládina a jako se stal vůdcem ISIL samozvaný chalífa Abú Bakr al-Bagdádí.