Postaví se ve sporu o Peroutkův článek za prezidenta velryba s nohama?

Soud rozhodl, že se Hrad musí omluvit vnučce Ferdinanda Peroutky za výroky prezidenta Zemana o tomto novináři a v omluvě má být uvedeno, že Peroutka nenapsal stať »Hitler je gentleman« a že není autorem výroku o »vytí s vlky«.

     Věc se zdá být jasná. Jeden občan řekl o jednom dávno mrtvém člověku, že napsal jistý text, který ho z morálního hlediska staví do špatného světla, vnučka onoho člověka to považovala za dehonestaci, text se ani po dlouhém úsilí dohledat nepodařilo, namístě je tedy omluva. Komplikují to jen fakta, že tím občanem je prezident republiky, pronesl ona slova při oficiální projevu coby hlava státu na významném fóru a tím člověkem je slavný český novinář. Ale komplikace to je pouze na zběžný pohled. Ani prezident nepřestává být chlapem a pro chlapa by nemělo být těžké uznat chybu či omyl a omluvit se. Už kvůli sobě samému. Dokázal by tím přece především to, že jeho slova mají váhu a když se zmýlí, což se stane každému mnohokrát, uzná to, aby se nadále na jeho slova dalo spolehnout.
     Samozřejmě vím z vlastní zkušenosti, jak těžké je uvědomit si to, co jsem právě popsal. Čím je člověk ješitnější, tím obtížnější to je. 
     Vlastně rozumím tomu, co na konferenci Let My People Live! k 70. výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim chtěl Miloš Zeman říct těmi »třemi drobnými příklady«, kde vedle Ferdinanda Peroutky zmínil i Winstona Churchila a laureáta Nobelovy ceny Knuta Hamsuna. Totiž že nebezpečí přitakání zrůdným učením nejsou uchráněni ani lidé velkého ducha. S tím souhlasím. V tom pádu však si měl prezident vybrat jen pravdivé příklady. Že to zjevně aspoň v jednom případě neudělal, je ten kámen úrazu. Přiznat omyl se pak totiž rovná odhalení, že svůj projev připravil jaksi »halabala« na základě dojmů a nikoli faktů. 
     Je hezké, že náš prezident mluví i na nejvýznamnějších fórech spatra. Svědčí to o jeho dobré paměti, vysoké inteligenci a velkém duševním potenciálu. Nicméně je zřejmé, že si i tak musí předtím srovnat alespoň v hlavě, co řekne a tím spíš musí jeho slova vycházet z bezpečného vědění a ne jen z pocitů a nepodložených představ.
     Když se potom prezident prostřednictvím svého mluvčího Jiřího Ovčáčka snažil najít za každou cenu inkriminovaný text, aby dokázal, že pravdu má on, tak to mi připadá naprosto dětinské, umíněné a trapné. Pokud se nyní místo omluvy odvolá, bude to ještě trapnější a k čím vyšší soudní instanci se bude odvolávat, tím víc se bude trapnost blížit ubohosti. A to si snad nezasloužíme a nezaslouží si to ani prezident Miloš Zeman.
     Vzpomněl jsem si na jisté povídání Jiřího Suchého z jedné semaforské hry a tak ho pro odlehčení budu nyní parafrázovat. Jiří Suchý vyprávěl, že jel ve vlaku a nudil se, protože si vzal kvůli stejné vazbě na čtení místo Švejka logaritmické tabulky a proti němu seděli dva biolozi. Ten mladší biolog, kterému mohli být tak čtyři, tvrdil, že velryba má nohy. Jiří Suchý mu chtěl říct, že velryba nemůže mít nohy, protože velryba je savec a savci, jak známo..., ale radši ho nechal být. Přemítal pak nad tím, že čtyřletému biologovi projde tvrzení o velrybě s nohama. On že by si to nemohl dovolit tvrdit, neboť by takovou věc musel dokázat. Troufl by si prý jen tehdy, kdyby někde existovala velryba s nohama, která by se v té věci mohla za něj postavit... A já teď dumám, proč mě v souvislosti s prezidentskou omluvou vnučce Ferdinanda Peroutky napadlo právě tohle?