Pan Bifousek soudí, že je pan Pumprlík zloděj

V souvislosti s úvahami a polemikami o svobodě projevu (slova) a cenzuře, které jsem zde na blogu vedl, mi došlo, že to musím objasnit více. Jak lépe to udělat, než prostřednictvím názorného příběhu. Nuže.

     Po celý čas mé novinářské praxe a hlavně v době, kdy jsem šéfoval jedněm místním novinám, za mnou chodili občané s nejrůznějšími příběhy, které si přáli uveřejnit. Byla to svým způsobem krásná doba, která mi umožnila nahlédnout bezprostředně do života lidí, co žili v okruhu působnosti našeho plátku, do jejich myšlení, částečně poznat jejich radosti i starosti. Většinou šlo všechno poměrně hladce, rychle jsme se dohodli na rozsahu a také finální podobě občanova příspěvku, jenž se pak objevil na stránkách novin. Neodmítal jsem nic, pokud to jen trošičku šlo uveřejnit.
     Vždycky to ale bez problémů nebylo. Třeba když se u mě objevil pan Kryšpín Bifousek (dejme tomu) s textem, v němž poukazoval na čachrování s pozemky v obci, kde bydlel, za kterým stál podle něho místostarosta obce pan Fridolín Pumprlík (řekněme). Text pana Bifouska byl dost zajímavý, poměrně jasně formulovaný a v zásadě průkazný. Pokud bych ho publikoval, otevřela by se tím kauza, která by mohla vést jednak minimálně k odvolání pana Pumprlíka z funkce, k nápravě lumpárny a jednak k zadostiučinění pro poškozené, totiž občany obce. Až na to, že pan Bifousek napsal v závěru, že je Fridolín Pumprlík odporný zkorumpovaný grázl a zloděj.
     Snažil jsem se mu vysvětlit, že tohle nelze uveřejnit, neboť je to soudně napadnutelné a navíc ta nešťastná formulace může zhatit cíl, kterého chceme oba dosáhnout, ještě dřív, než se do toho jako noviny pustíme.
     „Jenže on ten Pumprlík je gauner, zloděj a hajzl a já chci, aby to všichni věděli,“ namítl pan Bifousek.
     „Já vám věřím, pane Bifousku,“ řekl jsem trpělivě. „Když to ale takto napíšeme, může Pumprlík zažalovat vás i noviny a bude se řešit jeho urážka a záležitost s pozemky bude nejspíš zametena pod koberec.“
     „Ale vždyť je to pravda,“ trval na svém Bifousek.
     „To říkáte vy, ale my to musíme dokázat,“ pokoušel jsem se vysvětlit,
     „Takže vy jste taky na straně Pumprlíka? To jsem si o vás nemyslel, pane šéfredaktore, zdál jste se mi jako slušný člověk,“ ptal se a konstatoval Bifousek vyčítavě.
     „Nejsem na straně Pumprlíka, ale v této chvíli nemohu být ani na vaší straně. Musím z vašeho textu vyhodit tu urážku, uveřejnit ho a pak pracovat na objasnění celé kauzy.
     Debata byla ještě dlouhá a místy vypjatá, dokud mě nenapadla spásná formulace oné urážky. Zněla takto: „Domnívám se, že Fridolín Pumprlík prodával levně obecní pozemky svým známým, od kterých za to asi bral úplatky a měl by být odvolán z funkce místostarosty a také souzen.“ Takto se mi to jevilo neprůstřelné. Kryšpín Bifousek se může totiž domívat, co chce. Bifousek s tím souhlasil a jeho příspěvek jsem zařadil do novin.
     Sotva vyšly, přihnal se Pumprlík a začal řvát, že mě zničí, že mě bude žalovat. Navrhl jsem mu, ať se k tomu v našich novinách vyjádří a v tom vyjádření to popře, pokud to není pravda. Nechť si ale uvědomí, jak si v očích lidí v obci přitíží, když se nakonec prokáže, že pan Bifousek měl pravdu. Fridolín Pumprlík se vyjádřil, dalším šetřením, jehož se chopila na základě článků v našich novinách policie, se prokázalo, že pozemky byly prodávány opravdu pod cenou, přijímání úplatků Fridolínem Pumprlíkem se však prokázat nepodařilo, nicméně Pumprlík z funkce místostarosty sám odstoupil. Takže úspěch tak napůl.
     Celým tímto příběhěm jsem chtěl sdělit, kterak si mnozí myslí, kdovíjak své argumenty zesílí, když budou ve svých textech urážet, budou agresivní, případně nechutní. Pravdou je ale pravý opak. Použité urážky a nechutnosti vypovídají víc o jejich autorech a jediného, čeho dosáhnou, je, že si možná na chvíli zchladí žáhu. Chtěl jsem také přiblížit, že je často velmi těžké dobrat se pravdy. Nestačí napsat, že je něco lumpárna a svinstvo, i když vím, že to tak je, ale musím to mít také jak dokázat.
     Nakonec se chci omluvit všem Kryšpínům Bifouskům a Fridolínům Pumprlíkům. Jména jsem si vymyslel a s reálnými osobami nemají nic společného.