Obraz hrůzné reality, černobílé vidění a mesiáš

Udělování znamének „+“ nebo „–“ k diskuzním příspěvkům pod texty na zdejším blogu je docela zajímavý fenomén a svým způsobem je poučné i zábavné to sledovat. Trochu se nad tím zadumám, ale nejdřív o něčem jiném.

     Pod mým textem »Když prezident spojuje část proti jiné, pak celek rozděluje« se objevil následující názor: »Faktem je, že tato republika a její obyvatelstvo v poslední době čelí nové formě diktatury, mutikulturnímu nacismu, jež v sobě zahrnuje šílený sociální experiment ve formě vytváření nového multikulturního evropského národa – nacia, brutální tlak na oklešťování svobod, cenzuru, autocenzuru, brutální manipulaci s informacemi, ovládnutí hlavních médií, hrozbu vyhazování z práce, dehonestování a ostrakizování všech oponentů, hrozbu vězení za projevené názory, a občasné vyvražďování původních obyvatel ze strany muslimské menšiny.« 
     Vlastně to ani není názor, nýbrž tvrzení a ještě k tomu vyjádřené hodně autoritativně, protože jej jeho autor hned prvním slovem inzeruje coby fakt. Samozřejmě, že se o žádný fakt nejedná. Toto tvrzení obsahuje totiž velké množství nejednoznačných pojmů, u nichž by autor musel vysvětlit, co přesně jimi myslí (namátkou – co konkrétně má za cenzuru, co přesně vidí za slovním spojením multikulturní nacismus...), a i pak, kdyby pojmy objasnil, by zůstaly diskutabilní či polemické. Faktem je například, že led je zmrzlá voda, nebo že když naprší, je mokro a tak podobně. Avšak autorovo vyjádření neobstojí ani v konfrontaci s pravdou či realitou. To, co vylíčil, prostě není obrázkem nynější reality České republiky. Jistě se najdou lidé, kteří budou říkat, že je to česká současnost, ale nemohou dělat nic jiného, než to tvrdit. Doložit to nelze. Otázkou zůstává, proč něco takového onem člověk píše. To ale ví pouze on sám.
     Nicméně obdržel za tento příspěvek (byl delší, ale to není podstatné) jedenáckrát plus. Tím se dostávám k druhé části své uvahy. Dal jsem si tu práci a prošel si, kdo dává jakým příspěvkům kladné či záporné hodnocení. Vyšlo mi z toho, že těmi znaménky vyjadřují lidé daleko častěji sympatie nebo antipatie k autorům jednotlivých příspěvků, než souhlas či nesouhlas s obsahy příspěvků. V některých případech dávají zejména záporná hodnocení jaksi apriori či dopředu, poněvadž dotyčného znají buď z jiných diskuzních příspěvků, nebo i jinak, eventuálně si o něm něco zjistili. Možná se někomu může zdát divné (třeba mně), že kdosi ocejchuje něčí příspěvek, aniž by se zamyslel nad jeho obsahem a snad dokonce, aniž by ho četl.
     Určitá část lidí ovšem cejchování miluje. To blaho, někoho či něco šmahem odsoudit. To hned člověku naroste pocit vlastní důležitosti a tím i sebevědomí. A když je to navíc tak lehké – kliknu na minus a je zameteno. Není to nic jiného než součást černobílého vidění světa. Na elementární úrovni lze sice téměř všechno rozložit do binárních modulů, tedy 0 či 1, plus nebo minus. Čím ale stoupáme do vyšších úrovní, tím jsou struktury složitější a tím je potřeba většího počtu nul a jedniček. Zmíněná část lidí si ale to binární (černobílé) vidění přenese z elementární úrovně do úrovní vyšších, neboť buď nejsou schopni, nebo nechtějí více přemýšlet. Ti pak slouží jako ideální tvárný »materiál« pro různé manipulátory a populisty k výstavbě jejich vlastního »věhlasu«.
     Když k tomu přičteme oblibu katastrofických scénářů, hrůzných obrazů reality a libování si v masochistických a submisivních pocitech, že je člověk ovládán silami, které jej velice přesahují a snaží se ho podrobit, zneužít či rovnou zničit, už se nemůžeme divit tomu, jak rychle se šíří panika a kolektivní zloba. Stejnou oblibu ale požívá obraz hrdiny v mytickém boji dobra se zlem, který nás nakonec zachrání, byť by zlo bylo sebemocnější. Objevuje se už v pohádkách, pak ve westernech, dále v katastrofických filmech, ale ve skutečnosti je to stále tentýž hrdina, co na straně dobra nekonec vítězí v boji s veškerým zlem a spasí lidstvo (nebo menší komunitu). Jeho předobraz najdeme konečně už v náboženských představách mesiáše.
     A tím se dostávám zpět k úvodní citaci diskusního příspěvku pod mým textem. Hrůzný a depresivní obraz reality byl narýsován a poněvadž se v minulém mém textu jednalo také o prezidenta Miloše Zemana, je tu i potřebný hrdina či mesiáš. Ať si o našem současném prezidentovi myslí kdokoli cokoli, pro určitý druh lidí disponuje fluidem a espritem mesiáše či hrdiny, kolem kterého se lze semknout a čelit tak nebezpečím a hrůzám světa, které se nás hrnou.