Nikdy nevíme, kde je dobro a kde zlo

V diskuzi pod texty, v nichž jsem zmiňoval novináře Ferdinanda Peroutku, jsem narazil na problematiku morálky (etiky), zejména v souvislosti s jeho statí »Češi, Němci a židé«, která se dnes někomu jeví jako antisemitská.

     Stať Ferdinanda Peroutky »Češi, Němci a židé«, publikovanou na konci února 1939 v časopise Přítomnost, znovu objevil při hledání patrně neexistujícího Peroutkova článku »Hitler je gentleman« Jiří Ovčáček, mluvčí českého prezidenta Miloše Zemana, a označil ho za kontroverzní právě pro jeho údajný antisemitismus. Nehodlám kauzu Peroutka dále rozebírat, neboť mi jde o něco jiného, a sice morálnost či nemorálnost určitých postojů.
     Antisemitismus vidíme většinou jako vysoce nemorální, neboť ho nahlížíme prizmatem strašlivého holokaustu, co vůči židům rozpoutali nacisti. Zároveň ale víme, že antisemitské postoje v té či oné míře a podobě zastávali lidé v minulosti po dlouhá staletí, ne-li tisíciletí. Nabízí se otázka: Jestli je antisemitismus nemorální dnes, byl vždy, nebo jej lze u našich předků v kontextu doby do určité míry chápat?
     Abychom na tu otázku mohli odpovědět, musíme vyřešit problém, zda je morálka (etika) univerzální nebo relativní. Ti, kdo považují morálku za univerzální – jedinou, platnou vždy, za všech okolností a ve všech dobách, předpokládají, že existuje nějaké objektivní měřítko mravnosti, že lze etiku nějak dokázat. Morálka by pak byla závazná pro všechny lidi, ať se jim to líbí nebo ne. V tom případě by existovala jediná morálka, jež by nezávisela na čase a na kultuře, na místě, na poznání, na společnosti.
     Už při letmém pohledu do historie a po světě je zřejmé, že se morálka měnila a že se lidé zkrátka nikdy nechovali a ani dnes se nechovají tak, jakoby byla morálka univerzálním principem. Ovšem zastánci univerzality etiky budou tvrdit, že to není způsobeno relativitou morálky, ale jednoduše nemorálním jednáním lidí. Pokud by tedy byla morálka univerzální, pak by musela být buď člověku vrozená (obsažena nějak v lidské přirozenosti), nebo daná lidem bohem (absolutnem). Proč by však měl mít člověk vrozenou morálku, podle níž není schopen se chovat, nebo ji velice často porušuje? Proč dal bůh lidem takovou morálku, co nejsou s to akceptovat jako univerzální a platnou za všech okolností? Myslím si, že se věc má spíš tak, že zastánci univerzální morálky podléhají pokušení prohlašovat vlastní etický systém za univerzální. Faktem je, že neexistuje žádný etický systém, který by všichni lidé na celém světě chápali jako univerzální. To ale vede k myšlence, že je morálka relativní.
     Otázky morálky jsou složité a nepřehledné hlavně proto, že se člověk vyčlenil z přírody, povýšil se nad ostatní tvory a jako nástroj k tomu použil duši. Duše je něco, co prý člověk má, ale nikdo neví, kde a jak duše vypadá. Zvířata se morálkou netrápí, alespoň co víme a určitě ne v tom smyslu, jak morálku chápeme my. To pak ale znamená, že etické systémy si lidé začali tvořit na určitém stupni vývoje, kdy se přestali řídit pouze instinkty a neobešli se už bez pravidel chování a potřebovali tudíž přisoudit jednotlivým typů jednání tu větší tu menší hodnotu. Nazíráno z tohoto hlediska je jasné, že se morálka a její systémy vyvíjejí. A jestliže tedy není žádný stabilní univerzální morální systém, pak je etika nutně relativní.
     Vrátíme-li se k antisemitismu, tak je dnes hlavně vzhledem k holokaustu nepochybné, že je nemorální. A pokud se prezident Zeman domnívá, že Ferdinand Peroutka morálně selhal tím, že byl fascinován zrůdnou ideologií nacismu, pak je tato ideologie zrůdná také, ne-li zejména pro svůj antisemitismus, dovedený až k systematickému vyvražďování Židů. Ze slov téhož Miloše Zemana jsem ovšem vyrozuměl, že považuje za škodlivý také islám, který je nejen náboženstvím, ale v podobě islamismu rovněž ideologií plodící terorismus. Z toho si lze snadno odvodit, že islám škodí a tím pádem i jeho stoupenci. Ať dumám, jak chci, tak podobný pohled na židy stál u zrodu hrůzného nacistického antisemitismu. Jsem si vědom, že současné okolnosti pro vznik antiislamistických postojů jsou naprosto jiné a že dnešní antiislamismus nelze srovnávat s antisemitismem třicátých let a první půlky let čtyřicátých 20. století. Nechci ani z ničeho obviňovat prezidenta, ani mu cokoli podsouvat.
     Víme-li už ale, že se morálka mění a vyvíjí, pak je nutné pokaždé a vždy znovu dobře rozvažovat, co je a co není morální a které zdánlivě logické kroky a ušlechtile vyhlížející postoje se mohou zvrhnout ve zrůdné jednání. Sám bych byl rád, kdyby byla univerzální a všeobecně přijímaná morálka. Stačilo by pak posoudit každé chování podle jisté šablony a bylo by všechno hned zřejmé. Ve skutečnosti je jasné jen do minulosti, co bylo a co nebylo morální. V přítomnosti a pro budoucnost se musíme neustále prát s vlastním svědomím, odhalovat zlo, nacházet pravdu a rozpoznávat, co se jako pravda a dobro jen jeví. Zkrátka dělat to, co museli dělat všichni lidé před námi. Není proto namístě dívat se spatra na naši minulost a lidi, kteří ji tvořili.