Není čas si odpočinout od uprchlické krize?

Současná Evropa čelící obrovskému přílivu migrantů prožívá krizi, o tom není sporu. Zde na blogu se uprchlická krize řeší tak zuřivě, až se zdá, že jsme těsně před kolapsem. A to jsme u nás v tomto punktu ještě nic nezažili.

     Kdo tady napíše něco proti uprchlíkům, islámu, Angele Merkelové a vůbec politikům svázaným s Bruselem, má v podstatě úspěch zaručený. Skoro mám dojem, že čím je text agresivnější, nenávistnější a čím větší nehoráznosti vypouští na veřejnost, tím sklidí větší a pozitivnější ohlas. Nyní se ale zamyslím nad výroky z úvahy »Evropa zničí sama sebe« nezávislého a nezařazeného poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Milana Šarapatky. Pan poslanec nepíše nikterak agresivně ani nenávistně, ale v zásadě věcně a předkládá jakousi vizi sebezničení Evropy, jak už název napovídá, když se Evropská unie nevzdá ambice omezovat »národní« státy. Celý text je zde: http://milansarapatka.blog.idnes.cz/c/491638/evropa-znici-sama-sebe.html
     Za sebe bych řekl, že pan Šarapatka nepřišel s ničím objevným, co by už tady v různých souvislostech a variantách nebylo kolikrát řečeno. Tudíž se celým textem zabývat nebudu, ani se vůči jeho obsahu jako celku nijak vymezovat. Zaujal mě ale třeba výrok: »To, že se dnes potýkáme s invazí milionů imigrantů, by se před 30-40 lety, kdy ještě národní státy fungovaly v plném rozsahu, nikdy nestalo.« Vlastně chápu, když si myslí, že před 30-40 lety fungovaly národní státy v plném rozsahu, člověk, co o kousek dál napíše: »Jednotlivé evropské státy byly silné a fungovaly, protože měli své staleté a mnohdy i tisícileté kořeny a tradice.«
     Připomeňme si, jak vypadal svět, Evropa a Československo před 40 lety. V té době se již plně uplatňovala mezi dvěma protichůdnými světovými soustavami (socialistickou a kapitalistickou) politika détente, čili uvolňování napětí, což bylo na jednu stranu pozitivní, ale pro nás moc ne, neboť politika détente předpokládala zachování statu quo, což značilo respektování sfér vlivu především dvou supervelmocí – Sovětského svazu a Spojených států amerických. No a Československo bylo »nedílnou« součástí socialistického tábora, ovládaného SSSR. Co to pro nás znamenalo, je celkem známo. V Evropě se projevovalo  mezi dvěma protikladnými a po zuby ozbrojenými bloky států napětí nejvíc, ač se pár let už postupně uvolňovalo. Marně tedy dumám, o jakém »plném rozsahu fungování silných národních států« Milan Šarapatka píše? Kromě toho Československo ani národním státem nebylo, nýbrž federací dvou národních států, což zhruba za patnáct let způsobilo poměrně dramatickou situaci, i když nakonec byla vyřešena v klidu a víceméně přátelsky. 
     A co naše tisíciledé kořeny a tradice? Po třech stovkách let existence pod habsburskou monarchií, po které následovalo s dvacetiletou přestávkou půlstoletí diktatur (nacistické a »dělnické třídy«), byly ty kořeny značně poškozeny. A jak se to má s dalšími evropskými národními státy. Jsou snad Belgie, Španělsko, Velká Británie, Švýcarsko (ač to není v EU) národní státy? Souhlasím, že před 30-40 lety by příchod tolika migrantů do Evropy nebyl možný, ale ne kvůli tomu, že fungovaly silné národní státy.
     V závěru svého textu pak Milan Šarapatka píše, že věří ve spojení evropských států. »Musí se však jednat o rovnoprávné společenství hrdých, sebevědomých a suverénních států, které spolu budou těsně spolupracovat a chránit společně své zájmy, nikoli o pokorné poddané bruselských knížat a baronů,« uvádí doslova. Což o to, hezká představa to nesporně je. Když ale jen pomyslím na to, jak je třeba naše ekonomika napojená na německou, jak je na ni závislá..., obraz »hrdé, sebevědomé, suverénní« České republiky se mi nějak rozplývá před očima.
     Jak jsem si četl text poslance Milana Šarapatky, zdálo se mi napřed, že má našlápnuto k vylíčení rozumné a životaschopné vize řešení uprchlické krize a budoucnosti Evropy. Pak ale začal opakovat, co už tu bylo řečeno, zapletl se do reminiscence o 30-40 let zpátky a všechno nakonec vyústilo v iluzi. Třeba se pletu, ale mám dojem, že tudy cesta nepovede. Možná by to chtělo zmírnit dštění síry na migranty a Evropskou unii a vůbec si odpočinout od emocí, aspoň tady na blogu. Stejně to nikam nevede, nebo jsem si aspoň nevšiml.