Abych nenechal vaši otázku bez odpovědi:

Ne, není čas si od uprchlické krize odpočinout, protože uprchlická krize si neodpočine od nás.

A k fungování státu, o kterém hovoříte také - podívejte se na mapu a uvidíte tam i barevné skvrny označené jako Libye, Irák, Sýrie.

Jedná se o území, kde neexistuje snad žádná z funkcí, které občanům stát obvykle poskytuje a ze kterých si kdokoliv může udělat vojenskou střelnici. Část občanů se přidala k nejrůznějším vojenským a polovojenským uskupením, která se po těchto územích převíjejí, část se jich vydala na cestu jinam, obvykle za vidinou klidnějšího a lepšího života a další část se vydala jinam s myšlenkou na pomstu - rozmlátili jste nám tu skoro všechno, tak vám ukážeme zase my u vás doma jaké to je.

Myslím si, že je dobré řešit příčiny a ne až následky (a ještě špatně) uprchlické krize.

Hm, tak ono se zmírnilo nebezpečí, v Německu už muslimští školáci nekopou do těch německých, nemusí se uzavírat bazény pro kvůli nadrženým nově příchozím, ve Švédsku se méně znásilňuje v Belgistánu se už nevyhlašuje šária pro celou Belgii, po celé Západní Evropě se už nepohybují neregistrované osoby, všechny zamíchané radikály z IS jsme už pochytali, no prostě je čas na "zasloužený" odpočinek. A hlavně, už máme plně kontrolovanou schengenskou hranici, takže pohodička.

Děkuji, nemám zájem.

Tak přesně vy byste se měl zklidnit a odpočinout si.

Někdy mám pocit, že dopad utečenecké krize je větší v psychice lidí než v reálných záležitostech. Právě slyším v hlavní zpravodajské relaci v rádiu, jak v jakémsi finském městě zakázaly skupině mladíků ze Sýrie na čtrnáct dnů vstup do místního bazénu. To je jako by odvysílali, že jsem měl dnes k snídaní vejce na špeku. Neustále si živíme poptávku po takových to zprávách. V tisku v rádiu, stejně jako na blogu. Paradoxně lovíme místo smysluplných zpráv jakési absurdnosti, které mají pouze excitovat naše rozhořčení. Přiznám se , že tomu nerozumím. Ještě před pár lety jsem byl svědkem přesunů statisíců lidí, kteří umírali haldy na banální nemoci. Děti a ženy terorizované polovojenskými skupinami atd., a to bez jakékoli zvláční pozornosti okolního světa . A teď se mám zabývat "provozním řádem finského bazénu"? Někdy mám pocit, že jsem se zbláznil já nebo svět kolem mě.

Přesně to jsem měl na mysli, onu excitaci rozhořčení, které je stále nově a nově přiživováno. To bych právě mediím vyčítal, že vytváří do značné míry falešný obraz reality. Psychika lidí je v mnohém nastavena jinak, takže lidé nedokáží přisoudit jednotlivým zprávám odpovídající měřítko a podléhají té masáži. Kdysi jsem psal studii o tom, jak media vytvářela obraz války v Perském zálivu při osvobozování Kuvajtu. V této válce "v přímém přenosu" se dařilo "navádět novináře na cíle jako inteligentní střely" v podstatě podle scénáře generála Schwarzkopfa.

Doporučujete nám si odpočinout? Kde?

Kde jsou ty zlaté časy, kdy jsme si vybírali mezi dovolenou v Egyptě nebo Tunisku podle kvality ubytování, čistoty vody a ceny?

Dnes si rozmyslíme, jestli je s dětmi vůbec navštívit.

Vždycky když naši spojenci na nějakou zemi zaútočili - ze vzduchu, z moře, ze země, slyšeli jsme od politiků, že jde o to učinit svět zase o něco bezpečnější.

Nemohu se ubránit dojmu, že se nám ten bezpečnější svět nějak nedaří.

Neděláme někde chybu? Myslím ČR, NATO, EU, USA?

Odpočinutím jsem nemyslel jet na dovolenou. Volám po odpočinutí si od zloby, naštvanosti, nenávistných výkřiků a už konečně se podívat na situaci reálně a věcně a nedat příležitost pro etablování a rozrůstání totalitních hnutí. Jinak ten svět je bezpečnější, než býval, ale bezpečný ještě zdaleka není a hned tak nebude. Jestli neděláme chybu. Chyb - těch děláme spousty.

Nesměle podotknu, že jsou to právě státy sdružující více národností či více náboženských směrů, které jsou zdrojem vnitřního napětí, občas ústícího dokonce v rozpad takových států.

Pro příklady nemusíme chodit daleko, tento rozpad postihl i bývalé Československo. Velmi drastický byl rozpad Jugoslávie, přičemž napětí v některých částech přetrvává dodnes. Španělští Katalánci dělají, co mohou, aby získali autonomii, belgičtí Valoni a Vlámové se vzájemně nemusejí, ostatně i takové Skotsko ještě docela nedávno pořádalo referendum o nezávislosti na GB. Atp....

To jsem měl tak nějak na mysli. Ale třeba takový pan Braun to vidí zcela jinak.

To, že kdyby, že kdyby národní státy fungovaly, tak by nikdy k takové invazi muslimů nedošlo, tak v to má Šarapatka naprostou pravdu.

Kdyby fungovaly? Co to jako znamená? Vy nebo Šarapatka víte, co by se stalo, kdyby...? Říká se kdyby chyby, a to platí i v tomto případě.

Nejlepsi je si odpocinout. Nmyslet na to a odejet na dovolenou do Alp. V Cesku zatim nic nehrozi. Bylo by dobre se zamyslet nad tim, ze t.zv uprchlicka krize je evropska katastrofa nevratneho charakteru, ktera drive nebo pozdeji dohoni kazdeho, kdo odmita dnes o tom uvazovat.

Já jsem psal, jestli není čas si odpočinout od emocí. V titulku jsem pak položil trochu provokativnější otázku. Z toho ale přece nemůžete usuzovat, že navrhuji přestat o tom uvažovat. Myslíte si snad, když pan Šarapatka napíše, že Evropa zničí sama sebe a že může fungovat společně jen jako společenství hrdých, sebevědomých a suverénních států, tak se to stane, nebo že se pohne stéblo tím směrem?

Nejsou snad Belgie, Španělsko, Velká Británie, Švýcarsko národními státy? Já myslím že ano.

Belgie je jakási federace (Valonsko, Vlámsko), Švýcarsko je konfederace, Velká Británie je spojené království, které tvoří Anglie, Skotsko, Wales a Severní Irsko, a Španělsko tvoří Andalusie, Aragonie, Asturie, Balearské ostrovy, Baskicko, Extremadura, Galicie, Kantábrie, Kanárské ostrovy, Kastilie a Leon, Kastilie La Mancha, Katalánsko. Stačí? To přece nejsou národní státy.