Na skok v kouzelném přerovském parku Michalov

Město Přerov v rovinách Hané nevypadá na první dojem jako místo, kam by se měl člověk vypravit na výlet přes půlku Česka. Jenže já ano, neboť jsem tam žil tři a půl desetiletí a pak jsou tam místa, která opravdu stojí za to.

Třeba takový park Michalov. Každý, kdo zajde do městského parku Michalov na okraji Přerova (i když okraj není dnes už úplně pravdivé slovo), dostane se z poměrně rušného města rázem do jiného světa. Do oázy klidu, krásy, citlivě zušlechtěné přírody... Z centra Přerově je to vlastně jen kousek a zrovna tak ze sídlištní zástavby. Stačí přejít po některém mostě řeku Bečvu. Malé i větší děti si v Michalově mohou hrát, dospělí odpočívat, dát si třeba kávu, pivo či limonádu, případně i něco zakousnout (tím nemyslím samozřejmě veverku, které měl prý velmi rád Karel IV., nebo nějakého zpěvného ptáka, co tu žijí a zastavují se na svých poutích krajem) a všichni se pak kochat zdejšími půvabnými pohledy. V parku Michalov najde návštěvník na zhruba dvaceti hektarech vedle kouzelných stromů, travnatých ploch a květin i něco kultury a historie v podobě bust a památníků osobností přerovského umění.

Původně secesní městský park Michalov vznikl z bývalého lesa už v roce 1904 z iniciativy přerovského okrašlovacího spolku podle projektu jednoho z největších odborníků své doby v oboru zahradní architektury Františka Thomayera, bratra lékaře Josefa Thomayera a na konci 19. století ředitele pražských parků a zahrad. Park Michalov lákal lidi od chvíle, kdy byl zřízen, proslul kdysi promenádními koncerty a Přerované sem rádi chodili i v časech, kdy chátral a pustl. Na konci minulého století, kdy byl Michalov revitalizován, se mnohé změnilo k lepšímu, nezměnil se ale zájem místních i návštěvníků o Michalov, který je dnes opět nádherným okrasným sadem a chloubou města.

Nyní nabízím pár pohledů na Michalov, jak jsem park viděl začátkem července 2016 na displeji svého malého amatérského foťáčku.