No, Jaroslave... a tam já se procházím ve své dlouhé bílé sukni na zem, nechávám kolem sebe celkem netečně projet na koních dva mladíky a samozřejmě si pročítám Antonína Sovu,Goethea a nezakukleně nemravného Oscara Wildea...

A teď zcela vážně... Je to nádhera na třetí.... Poprvé jak to tam je, podruhý, jak jste to blejsknul a potřetí pro poctivé slovo, které se tenkrát proti dnešku nepotřebovalo tvářit světově.... a to je krásné slovo Okrašlovací (spolek).

Měl jsem malovanou pohlednici z Michalova, někdy z roku 1908 a na ní to bylo přesně tak, jak jste popsala. Park je opravdu nádherný, i když ošidili materiál na cestičky. Měla to být taková hmota, která deštěm nerozměkne, jaká tam původně byla, ale je tam víceméně jen písek a když tam po dešti zajede třeba maminka s kočárkem, pořádně zabředne. S těmi fotkami jsem se snažil. Musím si ale pořídit nějaký lepší foťák, abych mohl dělat opravdu dobré fotky. Okrašlovací spolek je hezký název, že. Jak jsem psal o tom Karlu Haukovi, tak ten třeba byl členem Okrašlovacího spolku, jako i řady dalších spolků, organizací a institucí a velice se zasloužil o pozvednutí Přerova. Michalov šel ale ještě mimo něj, protože se Hauke narodil 1889.