Když prezident spojuje část proti jiné, pak celek rozděluje

Co to je, když prezident Miloš Zeman prohlásí, že nezná Martina Konvičku, který stál 17. listopadu na Albertově vedle něho a že tam pan Konvička už byl, když prezident přišel? To dělá z lidí blbce, nebo to měl být fór, nebo co?

    Jestli prý prezident Miloš Zeman rozděluje společnost nebo je hlasem lidu – bylo tématem pořadu Michaely Jílkové »Máte slovo« v ČT ve čtvrtek 3. prosince 2015. Ať dělá jedno či druhé, je to špatně; aspoň podle mého mínění.
     Prezident České republiky by jistě měl být jakýmsi »svorníkem« společnosti. Tím je dáno také, že by určitě neměl společnost rozdělovat. Jeho úlohy, postavení a pravomoci se však vztahují k reprezentaci státu, ústavním institucím a k politice státu a formálně je prezident přiřazován k exekutivě. Z toho pak vyplývá, že prezident rozhodně nemá působit coby aktivista, tribun lidu nebo davový řečník. K lidu by tedy měl promlouvat jenom v zásadních vystoupeních. Buďto v periodicky se opakujících, shrnujících projevech (jako býval projev na Nový rok), nebo u příležitosti zcela mimořádných událostí (když se například republika ocitne na dějinné křižovatce). Prezidentův projev k výročí 17. listopadu je tudíž vystoupení logické, ale nemělo by se uskutečnit na mítinku, kde prezidenta obklopují různé obskurní a kontroverzní figury.
     A prezident jako hlas lidu? K takové představě svádí zavedená přímá volba prezidenta. »Lid« si prezidenta zvolil, tak za lid musí mluvit. Ve skutečnosti je to nesmysl. Prezidenta si část lidu zvolila, ale k tomu, aby vykonával funkce, které mu vyplývají z ústavy a rovněž z politického systému republiky. Jistě ale ne k tomu, aby třeba amatérsky charakterizoval islám jako náboženství a jako politickou ideologii, či islámský radikalismus, aby formuloval svá osobní stanoviska k tomu či onomu. Své názory může prezident prezentovat nanejvýš tak v exkluzívních rozhovorech, které mají za cíl profilovat jeho osobu (osobnost), když už se tedy uvolí takové interview nějakému médiu poskytnout.
     Když si pak přečtu názory zástupce Veřejného ochránce práv Stanislava Křečka, že prezident Zeman sjednocuje podstatnou část společnosti, kterou znepokojují určité otázky, proti stanoviskům různých »kaváren a sluníčkářů«, musím kulit oči. Jestliže totiž někdo, například prezident, sjednocuje část společnosti (byť podstatnou) a proti tomu stojí jiná část společnosti (třeba menší), pak je to podle mého rozumu ve skutečnosti rozdělování společnosti, a to čistokrevné.
     Pan Křeček navíc řekl něco v tom smyslu, že prezident mluví za nás... (nejspíš za lidi, co mají obavy z migrační vlny). Ale já nechci, aby za mě kdokoli mluvil, byť bych si o určitém problému myslel to samé, co on. Umím mluvit sám a vyjadřovat své názory dovedu rovněž sám. Své názory vyjadřuji tehdy, kdy to já uznám za vhodné a v souvislostech, v jakých je vyjadřovat chci. To za mě nemusí dělat prezident ani nikdo jiný. Po prezidentovi pak chci, aby důstojně reprezentoval mojí zemi. Nic víc.