Kde je v Sýrii dobro a kde zlo?

Jak a s kým a proti komu by měli bojovat mladí zdraví muži bez rodin? ptal se politický analytik Jiří Pehe v reakci na vánoční projev prezidenta Zemana. Ten jim doporučoval boj se zbraněmi místo emigrace za sociálními dávkami.

Napřed odkazy na prezidentův projev a analytikův komentář: 
http://zpravy.idnes.cz/vanocni-poselstvi-prezident-zeman-kompletni-projev f9y-/domaci.aspx?c=A151226_132336_domaci_hro  
http://www.novinky.cz/komentare/390419-komentar-ti-mladi-zdravi-muzi-bez-rodin.html   
     Prezident Zeman navrhoval prchajícím mladým zdravým mužům vzít zbraně a bojovat proti Islámskému státu a v jistém příměru uvedl, »že si nedovede představit, že v době, kdy z protektorátu prchali naši mladí muži, prchali proto, aby ve Velké Británii dostávali sociální dávky«. A to byl moment, jehož se Jiří Pehe chytil jako pověstný trus košile. Na to téma začal pak rozvíjet úvahy, ke komu by se měli v rozvrácené a rozbombardované Sýrii přidat a kde by si měli opatřit zbraně a absolvovat výcvik a dospěl k tomu, že tehdy, když naši mladí muži prchali do Velké Británie bojovat za svou vlast, byly přehledně rozděleny strany dobra a zla.
     Přesně tady udeřil Jiří Pehe hlavičkou o hřebíček a muselo to být dost silné. Předně to rozdělování na strany dobra a zla do přehledné podoby trvalo tenkrát dost dlouho, ale to je nyní vedlejší. Ano, pan Pehe neví, kdo je v Sýrii dobrý a kdo zlý a nevědí to ani ti mladí zdraví muži, co radši prchají do Evropy. V tom má politický analytik pravdu. Kdo jiný – než Syřané – by však měl vědět, kde je v Sýrii dobro a kde zlo? A kdo by to tedy měl vědět za ně, když to oni nevědí?
     Právě v tom je ten kámen úrazu. Jestliže Syřané nevědí, že je terorismus zlo, že je zlo vraždit a mučit lidi, že je zlem ponižovat ženy, prodávat je, páchat na nich násilí, že je zlo odpálit se s výbušninami na těle mezi davem lidí, že je zlo pronásledovat, zavírat a zabíjet lidi za jiné přesvědčení a že nevyznávají víru přesně tak, jak si to někdo představuje, že je zlem ničit historické památky..., tak jim je těžko pomoci. Jestliže si Syřané nejsou jisti, zda ten či onen diktátor není třeba dobrý, jestli ta či ona teroristická banda není třeba dobrá a ještě jsou na své násilnické uvažování pyšní, co s tím potom uděláme my?
     Ani Čechoslovákům nikdo před nacistickou okupací jasně nenarýsoval, že je Hitler zlo. A že se o tom tady vedly ve veřejném prostoru tenkrát debaty. Také jim nikdo neřekl jasně – s kým a proti komu mají bojovat. Zbraně a vycvičenou armádu jsme měli, ovšem platné nám to moc nebylo.
     V tom, že v Sýrii a v široké oblasti kolem vůbec málokdo ví, co je dobro a co zlo, v tom, že jsou ve velké míře nevzdělaní, neinformovaní a nechají si vymývat mozky islamistickou ideologií, spočívá jejich neštěstí. A naše neštěstí zase tkví v tom, že socialističtí multi-kulti vůdci Evropské unie zločinnou islamistickou ideologii vlastně podporují svou fascinací falešným humanismem i politickou a rasovou korektností.
     Prastaré moudro říká, že pomoci lze jen tomu, kdo si uvědomí, že pomoc potřebuje a tím si začne pomáhat sám. Toho se od těch Zemanových »mladých zdravých mužů bez rodin« však těžko můžeme nadát. Nejen naši obyčejní lidé to vědí, vědí to i obyčejní lidé jinde, třeba ve Velké Británii. U nás i jinde v Evropě se obyčejní lidé dost oprávněně obávají, že si migranti přinesou své minimálně koketování s terorismem i sem a začnou své názory a způsoby šířit. Jen mnohým politickým vůdcům v Evropě to není jasné. A proto měl projev Miloše Zemana na Štěpána i v evropském zahraničí mezi obyčejnými lidmi jednoznačně pozitivní ohlas, zatímco od politiků a politických analytiků za něj náš prezident sklidil kritiku.