Jsem ateista, díky bohu

Rád si čtu v bibli, zajímám se i o různé představy a obrazy jiných náboženství, desatero je podle mě v mnohém dobrý návod, jak se chovat, Ježíš je obdivuhodnou postavou, ale to vše neznamená, že přestanu být ateistou.

     Vlastně nevím, jestli jsem ateistou. Představa ideje (inteligentního plánu), co stála za vznikem vesmíru i života je stejně fantastická, jako že vznikl z ničeho velkým třeskem a že život vznikl z neživé hmoty. A já mám fantazii rád. Upřímně řečeno bych byl zklamaný, kdyby se podařilo dokázat mimo pochybnost, že vesmír vznikl velkým třeskem nebo jiným fyzikálním procesem. Náš svět a život by byl chudší o jedno pole pro fantazii. A třeba také ne. Vždy to bylo tak, že každý další vědecký poznatek otevřel nové prostory pro snění.
     Mám vědu rád, miluji také filozofii, přitahuje mě umění, obdivuji techniku, považuji za úžasné počítače a nové informační technologie, fascinuje mě příroda a ekosystémy... Ale nic z toho nedělám a nedělal jsem profesionálně. A co to o mně říká? Že mě zajímá svět, život a člověk ve své pestrosti a rozmanitosti. Na těch oblastech, co jsem vyjmenoval, mě totiž láká především to, co provokuje fantazii, co je v nich snivé, hravé a poetické. 
     Víra je člověku vlastní a vpravdě mi nevadí ani náboženské rituály. Vadí mi ale církve se svými dogmaty, také ideologie se svými doktrínami a světonázory, všichni hlasatelé a kazatelé jediných pravd a jediných správných výkladů světa vůbec, co nařizují člověku, co musí dělat a jak má žít a snaží se ho trestat, zbavovat svobody a zabíjet, nechová-li se podle těch jedině správných představ. Lidé ve společnosti se jistě neobejdou bez morálky. Morálka se ale vyvíjí spolu s poznáním a je to úzus, takže nikdo nemůže být jejím jediným vykladačem. A že se jich v této době vyrojilo, těch vykladačů jediných správných cest, těch nálepkovačů oponentů, kteří se snaží prosazovat své pravdy stále militantněji. Avšak v krizových situacích to tak bývá, tak i v té, co způsobila migrační vlna. Naštěstí je stále ještě více těch, co myslí podobně jako já a co mi budou rozumět. Aspoň v to věřím.
     Co opravdu rád dělám, je, že přemýšlím o věcech, třebas kloužu často jen po povrchu, či jen naťukávám a karikuji problémy, kladu otázky, nechám se vést imaginací, napadají mě podivné, mechanické, blízké i vzdálené asociace a pak o tom píšu. To je druhá činnost, kterou moc rád dělám. A jestli chcete co vědět, tak se o to nehodlám nechat připravit.
     Proto říkám, že jsem díky bohu ateista. Není to úplně to pravé slovo, ale na lepší jsem ještě nepřišel.