Pane Kvapil, Vaše psaní se hezky čte. V mnohém mi mluvíte z duše. Já jsem katolík, Bohu díky. S tím vývojem morálky se mýlíte. Bez Boha, autority stojící za zákonem, je vše relativní. A důsledky jdou vidět. My si tu ještě můžeme možná chvíli psát, ale rozklad společnosti je příliš rychlý, snad abychom mohli vidět důsledky svých chyb?

Pro mě je náboženství největším darem svobody k naplnění života. Bůh zjevil svou vůli a pomoc v Ježíši. Kdo chce vědět, může číst, hledat odpovědi o životě. Je poctivým lidské jednání, když poznám správné, musím pravdu následovat. Křesťané ma východě za vyznání platí dnes krví, u nás jen označení za ...foba nebo nekorektního člověka.

Váš pohled na historii i katolické náboženství je zkreslený, přes 200 let bezbožecké propagandy je dost i na poctivého pozorovatele. Kdo skutečně hledá, může najít třeba "Jakkatolická církev budovala západní civilizaci" od Kindleranebo "Černé stránky církve" od Messoriho. Také knihaSvatý grál od Aquilina+Bailey dává vhled do historie snad z jiné strany.

Boháč z Ježíšova příběhu o Lazarovi prosí Abrahama, aby řekl jeho bratrům o nebi a pekle. Odpověď byla, že máme všechnu Boží vůli k dispozici, ale nic to s námi neudělá, i kdyby někdo stal z mrtvých. A někdo z mrtvých již vstal, a my si lžeme životem dál pro peklo?

"Bez Boha, autority stojící za zákonem..." - máte bezpochyby na mysli boha, jak ho interpretuje katolická církev. Povězte mi, proč by to pro mě, jako člověka, který v boha nevěří, či lépe - vede sám v sobě dialog s vírou, mělo být závazné? Proč existuje třeba řada křesťanských církví, když je to s bohem a s morálkou tak, jak říkáte? Na relativizaci hodnot se spolupodílí i autoritativní katolická církev, která nereflektuje nebo jen velmi pomalu vývoj poznání a dostává se do rozporu s reálným světem, umíněně trvá na svých dogmatech a nařízeních, že už je nejsou schopni akceptovat pomalu ani kněží. Pak se nedivte, že si člověk řekne - církev něco tvrdí, ale v životě to chodí jinak, tak co?

Vadí vám 200 let bezbožecké propagandy. A co staletí, kdy církev propagovala samu sebe hodně agresivně, autoritativně, stala se mocenským ideologickým nástrojem podobně, jako dnes islám v muslimském světě. Mně baví, když si povídám s nějakým věřícím, že na mě vždycky vytáhne nějakého toho Abraháma, Mojžíše, Izaiáše, Ježíše Nazaretského (nebo snad z hebrejštiny Ješua ha-Nocrí, což je zcela mylně překládáno jako Ježíš Kristus, ale znamená to "náš strážce víry", jelikož Kristus je toliko co mesiáš a za takového jej židé neuznali), ale taktně mlčí o inkvizici, o čarodějnických procesech, o šíření víry "ohněm a mečem", jak to praktikovali třeba misionáři a doplatilo na to spousta nebohých domorodců v Africe, Asii a Americe. No a právě tento licoměrný přístup církve, jakožto společenství věřících, ke společnosti má vliv na relativizaci hodnot a morálky.

Jinak vám samozřejmě děkuji za příspěvek.

Děkuji všem za diskuzi. Vzhledem k tomu, jak ji laskaví diskutující pojali a jak se vyvíjí, tak mám pocit, že můj text už v této chvíli splnit svůj účel, který jsem se usiloval mu dát. Sice v diskuzi sem tam něco "zachrastilo", ale to už tak bývá. Jen tak dál.

jen více takových blogů

jsem podobným ateistou jako s tím rozdílem že s církvemi nemám žádný problém, církev je v rukou lidí, je jejim dílem a to jak vypadá je hlavně díky lidem kteří jsou v ní shromážděni, stejně jako ve všem co lidé dělají projevují se zde lidské vlastnosti, pokud někdo povýší (třeba v dobrém úmyslu) své ambice nad službu Bohu dopadá to občas špatně, je ovšem fascinující jak téměř dvě tisíciletí v případě křesťanství přes všechny chyby, lapsusy a i vyložené nespravedlenosti žije hlavní idea křesťanství a bude žít dál, nemluvě o židovské víře která dokázala zůstat přes všechny ty příkoří a události v diaspoře

pokud se týká existence Boha je situace celkem jasně daná, pokud Bůh neexistuje nemůžeme nikdy tento fakt nijak dokázat, pokud Bůh existuje tak pokud on sám nebude chtít nemůžeme nikdy jeho existenci nijak vědecky či podobně dokázat, pokud by se Bůh sám rozhodl že nám svou existenci patřičně dokáže sebere nám samozřejmě veškerou víru v něj ( ve fakt nevěříme o faktu se nelze přít ani v něj věřit, ten prostě je) a tím i veškerou svobodu nám danou

proto si myslím že pro ateistu je jedinou odpovědí na otázku existence Boha slovíčko "nevím" ovšem nevědomost zase nemáme moc rádi takže jsme v pasti

no a pokud se týká existence člověka po smrti tak v případě ateisty a existence Boha musí takový ateista po smrti nabýt neodbytný pocit že se řítí do pěkného průšvihu

Díky za názor. To, co jste napsal v druhém odstavci, jsem vyjádřil v textu Jen trochu slov, sazí a peří s využitím názorů a poznatků věřícího slovenského světoznámého fyzika Julia Krempaského.

http://jaroslavkvapil.blog.idnes.cz/c/471301/jen-trochu-slov-sazi-a-peri.html

Ke slovíčku nevím - jsem ateista, díky bohu.

Vznik světa a vesmíru podle Bible 1.den: vznik „světla“,2.den: oddělení „vod“, 3.den: vznik suché „země“ a„rostlinstva“, 4.den: vznik Slunce a Měsíce, 5.den: vznik vodních živočichůa ptáků, 6.den: vznik suchozemskýchživočichů a člověka. Vznik vesmíru světa a vesmíru, podle teorie Vekého třesku. 1. vznik elektromagnetického záření anihilacíčástic a antičástic – „světlo“, 2. oddělení látky od pole – vznik jader vodíku ahélia, 3. vznik galaxií a hvězd, 4. vznik slunečních soustav, včetně Slunce, Země aMěsíce, 5 vznik života (nejprve ve vodním prostředí), 6. vznik suchozemských živočichů a člověka. Pokud porovnáme obě teorie a nahradíme je jazykem dnešní vědy vidíme shodu mezi Starým zákonem a teorií velkého třesku. Přitom ve Starém zákoně je uvedena nelogická věc a to ta, že světlo vzniklo první den a Slunce až čtvrtý den. Jak to mohli vědět ? Přeci logické by bylo, že Slunce a světlo vzniklo stejně.

Ta otázka, které jste položil v závěru jsou velmi zajímavé. Skutečně - jak to mohli vědět?

Pokud existuje morálka, pak musí být univerzální (všeobecně platná) a neměnná jako přírodní zákony. Jinak jde jenom o absurdní poblouznění.

Jistě dnes je myšlenka morálního relativismu stále živá, jakkoliv je nesmyslná a škodlivá společnosti, ale i ona je jenom jedním z agresivních výkladů nárokujících si univerzální a absolutní pravdu.

To dokazuje i Váš profil, když na jedné straně pokrytecky tvrdíte, že se neidentifikujete s žádnými náboženstvími, myšlenkovými směry a i přesto nemáte problém se přihlásit k ateismu.

Dogma v pravém slova smyslu je pojem z katolické církve. Muslimové, hinduisté a další nemají žádná dogmata. V přeneseném slova smyslu jsou "dogmata" nezbytnou součástí jakékoliv víry. Tvoří rámec a řád.

Říkáte, že „pokud existuje morálka, pak musí být univerzální (všeobecně platná) a neměnná jako přírodní zákony,“ ale já bych si tím nebyl tak jistý.(*) Jakkoli jsou věci, na kterých se lidé shodnou v průběhu věků všude, například že je nepřípustné zavraždit člena své společnosti, je spousta věcí, které byly dříve morálně čisté a dnes nejsou – například starozákonní kamenování, které dnes považujeme za amorální barbarství.

----

(*) Ony ostatně ani ty „přírodní zákony“ nefungují všude stejně. Budu citovat z http://astronuklfyzika.cz/Gravitace1-1.htm

„Přírodní zákon je tvrzení, které popisuje určitý pozorovaný jev nebo skupinu jevů a zobecňuje jej na další analogické jevy na základě logických vývodů. Přitom složité jevy, v nichž nepozorujeme přímou zákonitost, mohou být pochopeny pomocí jednodušších zákonů a principů - tzv. redukcionismus (srov. níže). Jednotlivé přírodní zákony tvoří větší, vzájemně propojený systém zákonů; tento systém by měl být logicky konzistentní. V současné přírodovědě jsou přírodní zákony formulovány většinou matematicky. Za jasně definovaných podmínek musí platit bez výjimky. Při změněných podmínkách nemusí zcela ztrácet svou platnost, ale mohou platit přibližně.

Příkladem jsou Newtonovy zákony mechaniky, které platí s vysokou přesností v běžných podmínkách každodenního života, avšak ztrácejí přesnost, když se objekty pohybují vysokými rychlostmi, blízkými rychlosti světla. Nebo Archimedův zákon platí přesně pro "ideální" kapaliny (v nichž se tlak šíří rovnoměrně všemi směry), nacházející se v homogenním gravitačním poli; ve viskózních kapalinách platí jen přibližně, v bahně neplatí vůbec.“

KONEC CITACE

Náboženství všude a vždycky odpovídá celkovému kulturnímustavu národů, tříd, vrstev, jednotlivců ve všech svých složkách. Jestliže sevzdáváme křesťanství, měníme od základu i hodnotový systém, hodnotovouorientaci, potažmo morálku a pravidla soužití občanů. Boha, duchovnost, lásku,pokoru a ohleduplnost k přírodě nahrazujeme honbou za penězi,neukojitelným chtěním majetku, bohatství, bezduchým luxusem, materializmem,sobectvím, zneužíváním a drancováním přírodních zdrojů, neosobním vztahem klidem. Jak daleko můžeme s touto životní orientací dojít, chceme-li samipřežít a předat nástupcům svět ve stavu, aby měli naději přežít i oni?

Vzhledem k tomu, že křesťanství "vrostlo", ač za velmi drsných okolností do existujícího světa, jeho morálky a s jeho náboženstvími, lze ho těžko brát jako nezbytnou danost. Chcete říct, že ti, kdo nejsou křesťané, totiž katolíci, neboť o tomto náboženství evidentně píšete, se chovají pouze tak, jak jste to nevlídně popsal? Děkuji za váš názor.

Máte svůj názor na církev a nikdo Vám jej nebere, což je samozřejmě správně. Nicméně, kolik církví jste poznal jaksi opravdově? Píšete o církvi, která Vám vadí svou indoktrinaci jediného správného názoru, jakýmsi nadřazením se nad člověka.

Církev je společenství lidí, zcela dobrovolné. /mluvím o církvích křesťanských/. Můžete přijít, odejít, můžete mít své názory, jež jsou odlišné od názoru Vašeho spoluvěřícího a nic se neděje. Nikdo Vás nebude za ně exkomunikovat /jen ve zcela výjimečných případech, většinou mediálně známých/.

Není problém najít to pravé společenství, kde sdílíte společný pohled na Boží existenci, kde Vám ono setkání přinese klid a mír.

Napadlo mne kdysi, že stoupající spotřeba antidepresiv je v přímé úměře poklesu věřících lidí, kteří vyměnili jistý vnitřní klid, spoléhání na Vyšší instanci za tabletku štěstí, jež jim na krátkou dobu přinese ten pocit, který má věřící člověk, spoléhající na to, že jej Stvořitel nenechá padnout.

Hluboká pravda ! Škoda, že nemohu dát než jednu karmu.

Tak možná by se k vám hodilo slovo agnostik.

Agnostik jsem, pokud je tím míněna metodika přístupu k řešení vztahu mezi vírou a věděním pomocí skepse.

Inspirativní úvaha

Mám podobný vztah k náboženství, fascinuje mě, ale také více jako pozorovatele, i když jsem do jisté míra schopen určitého mysteriozního prožitku - v emocionální, ne v rozumové sféře.

Kosmogonie a teologie se naopak občas scházejí v rovině filosofické. Bůh stvořil z ničeho něco, což v podstatě odpovídá teorii velkého třesku. V jednu chvíli nebylo "nic" (ani čas) a náhle:" Fiat lux!" a něco se začalo dít.

Ačkoli odděluji podstatu pojmů: víra - náboženství - církev., jsou první dva těžko oddělitelné, protože víra bez nějakého výkladu je těžko představitelná. Ti, kdož odmítají náboženství, ale mají svou víru, vytváří si v podstatě vlastní náboženství, protože jim patrně to poznané nevyhovuje. Církve jsou firmy, které obchodují s nejlepším možným zbožím, jak píše pan Hrabal: "největší firma na světě je církev katolická, ta obchoduje s něčím, co nikdy nikdo neviděl, na co si nikdo nesáhl, ..."

pan Hrabal se samozřejmě mýlí, protože katolická církev začala s lidmi, kteří si sáhli.

Mohl bych, měl bych napsat podobný článek, jmenoval by se asi jinak - třeba Jsem věřící, díky ateistům :o) a v mnohém by byl stejný, či velmi podobný - myslím si, že jsme všichni věřící - ať už si to uvědomujeme či nikoliv, což pravda není nutně o náboženství a církvi, na kterou mám v mnoha bodech názor podobný. Za článek, úvahu - karma

Sakra, doufám, že jsem v textu nepopřel víru.