Je úspěch skupiny Ortel výrazem radikalizace společnosti?

Bouři ve »sklenici vody« mi připomíná výzva skupiny spisovatelů sponzorovi Českého slavíka Karlovarským minerálním vodám k distancování se od zpěváka Tomáše Ortela a jeho skupiny Ortel a odpor příznivců Ortelu proti této výzvě.

     Anketa Český slavík mě nikdy nebrala, ani když se jmenovala ještě Zlatý slavík. Dnes je to jednoznačně komerční záležitost v domácím rybníku českého šoubyznysu. A nebere mě ani zpěvák a skupina Ortel, ale nebránil bych skupině hrát, zpěvákovi zpívat a oběma vystupovat. Nevzrušoval bych se také kvůli spisovatelské výzvě Mattoni, aby se od Ortela a Ortelu jasně distancovala. Celá tahle věc ale v sobě obsahuje několik momentů, co mě postrčily k zamyšlení.
     Předně k Tomáši Ortelovi a jeho skupině. Jestli se někdo domnívá, že jsou neonacisty, hrají a zpívají rasistické a xenofobní písně, nechť podá trestní oznámení a pokud dospěje záležitost až k obžalobě, budou souzení podle trestního zákona, jenž trestá podporu a propagaci »hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod občanů« nebo hlásání »národnostní, rasové, třídní nebo náboženské zášti«. Bude pak na soudu, aby Ortelovi a členům jeho skupiny takové jednání buď dokázal, nebo jej obžaloby zprostil. Určitě by se z toho stal monstrproces.
     Jsem o tom přesvědčen proto, že skupina Ortel a muzikant, který jí dal své jméno, má v současné době obrovskou popularitu. Nejspíš to je i výrazem toho, že v naší společnosti rostou fašizující a nacizující nálady. To je zase důsledek mdlé politiky a neakceschopnosti Evropské unie i České republiky při řešení přílivu migrantů do Evropy. Obávám se tedy, že by ani monstrproces s Ortelem na těch náladách nic nezměnil.
     Zajímavým momentem je i skutečnost, že se Tomáš Ortel a jeho kapela hlásí ke Karlu Krylovi a jejich fanoušci přirovnávají situaci Ortelu k osudu Karla Kryla, jemuž bylo rovněž zakazováno zpívat. Což o to, ke Krylovi se dnes hlásí kdekdo, i současní komunisté. Ale srovnávat situaci Karla Kryla z doby, kdy byl pronásledován a zakazován komunistickou ideologií a mocí bývalé ČSSR, s nynější pozicí Tomáše Ortela a jeho kapely, je nesmysl a směšné. Poslechl jsem si pár písniček Ortelu a přečetl řadu textů písní, co skupina hraje a zpívá a mám z nich dojem, že je to »tvorba« především na efekt. Přestože Ortel své texty »křičí«, Krylovu opravdovost a naléhavost jsem z nich vůbec necítil. Tomuto mému dojmu přihrává i fakt, že si členové Ortelu celkem v klidu převzali ocenění v komerčně vysílaném vyhlášení výsledků ankety Český slavík.
     Když jsem si četl ohlasy na článek o zmíněné výzvě skupiny spisovatelů, narazil jsem mezi těmi na podporu Ortelu i na tento: »...no je mi úplně k zbliti z toho co poslední dobou čtu v novinách. No není mi zase tak moc, abych mohl porovnávat s dobou minulou, ale každý soudný člověk už to musí dávno prohlédnout. Samé lži, hnusná propaganda.« Hned jsem si vzpomněl, co mi také řekl Karel Kryl v rozhovoru, co jsem s ním dělal v létě 1993: »Když poslouchám pana Klause, jak říká, „...každý rozumný člověk přece ví, že...", znamená to, že když neví, tak je nerozumný. To je prostě jasné...« To jsou paradoxy; dere se mi na jazyk. 
     Kdosi v ohlasech připomněl i případ skupiny »The Plastic People of the Universe«, jejíž členové byli v roce 1976 na popud Ústředního výboru KSČ uvězněni. Na jejich obranu vystoupil tehdy i věhlasný (kacířský) fenomenologický filozof Jan Patočka, muž, který měl prý rád hlavně vážnou hudbu a podle něhož se písničky »Plastiků« nedaly poslouchat. A zase – srovnávat obviňování Ortelu z neonacismu s perzekucí Plastic People je poměrně nechutné. Už proto, že Ortel nijak perzekvován není. Co se vlastně stalo? Jisté skupině spisovatelů připadá pouze nemístné, aby se Karlovarské minerální vody, které sponzorují prostřednictvím své značky Magnesia i významnou literární cenu Magnesia Litera, jasně nedistancovaly od Tomáše Ortela a jeho skupiny.
     Jsem s to pochopit, že to některým lidem (asi je jich dost) může připadat také jako útok na svobodu projevu a tvorby. Buďto nezažili tehdejší dobu, nebo už zapomněli, že je v tom nebetyčný rozdíl. V ohlasech na podporu Tomáše Ortela a kapely Ortel se vyskytoval často i podiv, jak si dovoluje pár spisovatelů, které nikdo ani nezná, útočit na zpěváka a skupinu, co zpívá pravdu a mluví z duše tolika lidí. Přiznávám, že spisovatelé, kteří za tou výzvou stojí, nepatří ani mezi mé oblíbené, nicméně chlubit se tím, že někoho neznám, mi přijde minimálně podivné, ale ještě spíš omezené.
     Výzvy proti skupině Ortel a povyk na její obhajobu mi však připadají bezvýznamné ve srovnání s tím, jak se nebezpečně radikalizuje česká veřejnost.