Jak se roztomilá neviňátka mění v mladé lotry

Lidskost, láska, soucit, solidarita a naopak brutalita, nenávist, bezcitnost, lhostejnost ke strádání druhých jsou nyní i kvůli migrační vlně frekventované pojmy. Označují lidské rysy, co vznikají v útlém věku, ale je tu potíž...

     O dětech dospělí soudí, že jsou roztomilé a nevinné. Polemizovat s tím je těžké a navíc s tím lze souhlasit. O mladých, tedy dospívajících a čerstvě dospělých lidech mnozí dospělí ovšem míní, že jsou agresivní, vulgární a poživační, že si ničeho neváží. Ukazují to například různé průzkumy. A když si pak přečtu novinách nebo na internetu, že třeba čtrnáctiletý školák vyhrožoval spolužákovi smrtí, aby jej přiměl nosit mu peníze, mohl bych těmto názorům dát za pravdu. Musím ale se souhlasem počkat, neboť se mi vtírá otázka: V kterém okamžiku nastává ten zlom, kdy se malé roztomilé osůbky mění v drzé lumpy a také proč? Zdá se, že bude složité na ni odpovědět. A bylo by, kdyby odpověď vůbec byla nutná. Jsem totiž přesvědčen, že dospělí, co hodnotí mládež paušálně jako špatnou, se buď hrubě mýlí, anebo svá odsuzující mínění vypouštějí z úst bez toho, aby se nad tou věcí vážně zadumali.
     Už vícekrát jsem veřejně vyjádřil názor, že kdyby každá další generace byla horší než ta předchozí, nejlepší svět by byl na úsvitu dějin a dnes už by se prakticky nedalo žít. A možná se žít už opravdu nedá, či brzy taková situace nastane, ale na tom se dospívající generace podílí tou nejmenší měrou a za nos by se měli chytit spíše ti starší, případně i lidé, kteří už odešli na věčnost (ale v jejich případě vidím technické potíže). Kromě toho je to úplně jiný problém než generační. Ve skutečnosti to bude tak, že z dnešní mládeže vyrostou dospělí lidé, kteří budou v jiných kulisách stejně slušní, zodpovědní, pracovití, laskaví, moudří a naopak stejně nemravní, nezodpovědní, líní, krutí a hloupí jako jejich rodiče, prarodiče a tak dále do minulosti, avšak ve valné většině průměrní. Z toho průměru vybočí na obě strany lidé vynikající, obzvláště dobří a úspěšní a naproti tomu mizerní, zlí a ztroskotanci. A všechno to bude namícháno v takové směsici, že nikdo nebude vědět, kdo je vlastně čím a v průběhu času se to bude různě přeskupovat a měnit… Zkrátka jako je to teď a jak to bylo vždycky.
     Malé děti nám připadají nevinné, neboť takové jsou a roztomilé, ježto jsou bezmocné. Jenže každé takové robátko si v sobě na svět už přinese předpoklady toho, kým má být v dospělosti a záleží pak na výchově, příkladech jiných lidí a mnoha dalších okolnostech, kým se opravdu stane. A roztomilost dětí je podmíněna právě onou bezmocností. Ve skutečnosti podstupují děti už od mimin velké zápasy, prožívají dramata a prodělávají bouřlivý vývoj. Všechno se to ale odehrává v malých rozměrech a v naprosté závislosti na rodičích a jiných dospělých, tak se to zdá nám starším coby prkotinky. Jak se to ale rázně změní, když děti začnou pronikat do světa dospělých a hledat v něm své uplatnění, vlastní místo. Jejich názory, reakce a projevy jsou pořád ještě rychlé a prudké, ale ty děti už nejsou na dospělých závislé jinak než materiálně a v podstatě by se bez nich i obešly, takže se už tím tolik nedojímáme a nerozněžňujeme. A to je právě ta chvíle, kdy mnozí začínají pohlížet na roztomilé děti jako na zvlčilou mládež, které není nic svaté. Přitom se však neděje nic mimořádného. Člověk by se neměl nechat zmást různými excesy, jako byl ten s vyhrožujícím školákem, ani tím, že se v dnešní informační společnosti mnohem víc a daleko rychleji o takových věcech dovídáme. Zpráva o vykolejeném vlaku stojí jen proto za zaznamenání, že ostatní vlaky dojely do cíle bez problémů.
     Ostatně je těžké odpovědět na otázku, jaká je dnešní mládež. Kolik kdo těch mladých lidí zná, aby mohl mít ucelený obrázek? Ale to je problém dnešní doby táhnoucí se napříč generacemi. Máme tolik informací, že nám z nich jde hlava kolem, ale opravdu do hloubky toho známe málo, respektive tolik, kolik toho jsme ochotni a schopni poznat. A skutečné poznání bolí nebo alespoň namáhá, jelikož vyžaduje učení, přemýšlení, práci, zkušenosti, mockrát si natlouci čumák a přežít to bez vážnější úhony. Proto je lepší vyjadřovat se zasvěceně o problémech a záležitostech, o nichž člověk neví nic. Ti dnešní mladí, to už zkrátka není ono, viďte paní. To za našich časů nebývalo…