Interrupce – ano či ne? Jsou terorem?

Umělé potraty jsou vraždy; tvrdí jejich odpůrci. Hlavně křesťanská morálka je má za těžká provinění vůči božímu řádu i člověku. Proti interrupcím se naposledy vyjádřil kardinál Duka v textu, v němž připomíná Pochod pro život.

Pochod pro život bojuje za práva nenarozených dětí a konal se nedávno v Praze. Kardinál Dominik Duka se ho účastní pravidelně a k interrupcím samým napsal, že když zabíjíme nenarozené děti, je to větší teror a hroznější neštěstí než atentáty z poslední doby. Zde je celý text, z kterého jsem čerpal: http://www.novinky.cz/domaci/399978-duka-interrupce-jsou-horsi-teror-nez-utoky-atentatniku.html

Protesty a různé filipiky proti interrupcím čili umělému přerušování těhotenství se opakují zejména od listopadu 1989 v různých intervalech stále. Odpůrci umělých potratů v čele s katolickou církví tvrdí, že interrupce je vraždou člověka, protože lidský zárodek je už ve velmi raném stádiu samostatným tvorem s vlastním cítěním a prožíváním. Nelze ho, podle těchto názorů, jen tak usmrtit, protože si to přeje jeho matka nebo že na takový zákrok přistoupí. Naproti tomu stojí fakt, že ač má lidské embryo velmi záhy mnohé znaky jako už narozený jedinec, není a ani nemůže být v časných stádiích hotovým člověkem. Kdyby jím bylo, proč by matka příroda či pán bůh vymezili normální těhotenství na dlouhých deset lunárních měsíců? Chce-li kdokoli tvrdit, že člověk je člověkem již v okamžiku početí nebo záhy potom, třeba proto, že v genech jsou už v té době zakódovány jeho hlavní povahové rysy a znaky, může, ale měl by si uvědomit, co vlastně tvrdí.

Domnívám se naopak, že mohu s jistotou prohlásit, že tříměsíční lidský plod není schopen samostatného života. Zemře-li tedy žena v raném stádiu těhotenství, zahyne s ní i embryo, co nosí pod srdcem, ať o tom kdokoli soudí cokoli. Byť by bylo uzákoněno, že je člověkem už od početí, skončí život tříměsíčního lidského zárodku zároveň s životem jeho matky. Uvádím tento mezní případ jako připomínku faktu, že je život embrya v prvních měsících gravidity spojen s životem jeho matky nerozlučně a v tomto smyslu je součástí jejího těla. Upírat právo matce o svém budoucím dítěti v této fázi těhotenství rozhodnout není možné tedy ani technicky. Lze proto konstatovat, že interrupce byly, jsou a budou. Ostatně fakt, že je ženy podstupovaly houfně i v dobách, kdy byly nezákonné, vedlo k jejich legalizaci. Tím se do značné míry zamezilo jejich pokoutnímu, neodbornému provádění.

Kardinál Duka se nicméně domnívá, že ženy nemají právo podstupovat umělé přerušení těhotenství. K heslu »Moje tělo-moje volba«, které razí zastánci svobodného rozhodování žen o jejich těhotenství, shrnul svůj postoj, že budoucí děťátko, které matka nosí v sobě, je sice z jejího těla, ale už to přece není ona. Odpůrci interrupcí by si však měli přiznat, že lze dosáhnout jen zákazu interrupcí zákonem, jejich tajnému provádění nezamezí, jako se to děje v Polsku. Přitom počet umělých přerušení těhotenství u nás klesl od roku 1990 asi na pětinu (22 714 v roce 2013) vlivem dostupnější spolehlivé antikoncepce, sexuální osvěty a větším možnostem řešit nepříznivou sociální situaci; jak se píše ve citovaném textu. Jenže Duka a s ním celá církev odmítá i chráněný sex jako sobectví a neochotu přijmout dítě.

Ovšem další snížení četnosti umělých potratů s pomocí zákona by mělo bezesporu často nepříjemné sociální, mravní, ba i fyzické důsledky pro nechtěné narozené děti, jejichž právo na život odpůrci interrupcí chrání. Nebo je snad málo případů týraných a utýraných dětí? A tyto děti jsou narozené, vnímající, cítící a prožívající zcela nepochybně. A nevšiml jsem si, že by se kardinál Dominik Duka účastnil nějakých pochodů proti týrání dětí, ani že by proti němu katolická církev výrazněji vystupovala. Nejsem zastáncem ani propagátorem interrupcí. Jen upozorňuji, že počínání, které se na první pohled jeví jako vysoce humánní, etické a život chránící, může vyvolat velmi negativní důsledky právě pro životy dětí, které se snaží chránit už od početí.