Hledání »společné řeči«, aby se nerozpadla EU

Stále se děsím příklonu části české veřejnosti k radikálním hnutím striktně odmítajícím uprchlíky. Na druhé straně je třeba přiznat, že postupy některých evropských politiků přímo ženou lidi do náručí takových hnutí.

     Teď mám konkrétně na mysli švédského premiéra Stefana Löfvena, který údajně řekl na ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu, že by Evropská unie měla do dvou měsíců najít společnou řeč v řešení migrační krize, jinak jí hrozí rozpad. Na tom by nebylo vůbec nic špatného, právě naopak, kdyby ovšem Löfven dále nevysvětlil, jak si tu společnou řeč v praxi představuje. Pronesl prý, že s příchodem jara pravděpodobně opět naroste počet migrantů a když se do té doby nepodaří přesvědčit země odmítající přijímat běžence, aby změnily svůj názor, je v ohrožení Evropská unie a s ní i schengenský prostor.
Tady je celý článek:
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/392524-eu-hrozi-rozpad-pokud-se-neshodne-na-reseni-migrace-mini-svedsky-premier.html
     Jsem asi ze staré školy, neboť si pod výrazem hledání společné řeči představuji něco jiného, než přesvědčování jednoho, aby změnil názor a zastával nadále tentýž, co druhý. A to pomíjím zjevnou aroganci vyjádření švédského premiéra, který považuje rozhodnutí své země přijímat uprchlíky s otevřenou náručí apriori za správné, i když činí Švédsku už nyní nemalé potíže a jako jedinou cestu z těch potíží vidí donutit jiné země je pomoci řešit.
     Řekl bych, že je teď míč na straně českých politiků. Měli by o uprchlické krizi otevřeně mluvit s lidmi, po pravdě vysvětlovat, jaká úskalí by přineslo které řešení, jaké jsou naše možnosti a jaké budou praktické dopady rozhodnutí, která v této věci můžeme zvolit. No a nakonec se lidí zeptat, co si tedy opravdu přejí a postoj většiny předložit Evropské unii a také ho vůči ní hájit a prosazovat. Že je to jeví při pohledu na naši vrcholnou politickou reprezentaci jako naivní představa? Asi ano.
     Pak se ale budeme muset smířit s tím, že iniciativu ještě víc přeberou různé »bloky proti tomu či onomu«, větší či menší davy budou vykřikovat hesla na demonstracích a také aplaudovat řečníkům, kteří budou hlásat, že uchráníme naši vlast, její hodnoty a kulturu před hordami islámských teroristů, nebo nějaké podobné bojovné fráze.
     Přemýšlím, proč si je švédský premiér tak jistý, že Českou republiku a další země, jež odmítají uprchlíky, přesvědčí, aby od tohoto svého postoje ustoupily? Asi zná dobře jejich politické reprezentace. A když tak pozoruji naše vrcholné politiky, ani se mu moc nedivím. Ještě zbývají hnutí, jako je český Blok proti islámu, německá Pegida a ve Švédsku jistě mají také nějaké toho druhu. Zřejmě je pan Löfven nebere vážně. Mám obavu, aby se v tomto ohledu šeredně nemýlil a pak se nedivil. To bychom se vlastně divili všichni.
     V diskuzi pod svým textem »Je třeba volat – ne migrantům?« jsem vedl dialog s jistou paní, která se bojí uprchlíků zejména ve velkém množství a půjde na demonstraci proti imigrantům, protože chce udělat aspoň něco, aby měla čisté svědomí vůči svým dětem. Nakonec jsme se dostali k otázce obnovení pohraniční policie na hranicích ČR, neboť i o tom můj text pojednával. Zeptal jsem se, kdyby tedy na našich hranicích stáli ozbrojení pohraniční policisté a k nim se hrnuly davy imigrantů, jestli by do nich měli střílet a zda půjde i za to demonstrovat? Odpověděla: Ano. V krajním případe ano. 
     Tak se mi zdá, že se máme ještě na co těšit.