Chvála blogerů a diskutujících

Napíšu text a zvolím-li dobrý titulek, chytlavý, řekl bych, chytí se ho spousta lidí, čtou a hlavně i píší do diskuze. Čekám na diskuzi jako na pastvu, obrovsky mě to nabíjí. Nejvíc mě může na...hněvat, když nikdo nediskutuje.

     Někoho štve, že mu diskutéři píší pod jeho blogy nepěkná slova. Dokonce jsem narazil na to, že si kdosi dělá seznamy diskutujících, které odmítá a vylučuje je ze »své slušné společnosti«. Nebudu lhát, že mě netěší, když diskutující moje texty chválí a kvitují, jsem totiž stejný slavoman jako každý jiný. A stejně jako všichni se hádám s těmi, co se mnou nesouhlasí, kritizují mé výtvory, častuji je ironií a snažím se je dehonestovat tak, jak to oni činí mně. Přu se s nimi vášnivě, ale ne zase tak moc. Tedy takhle, když píšu reakci na čísi výpad proti mému textu, jsem tím plně zaujat. V další chvíli mi je to ale lhostejné a ještě v další chvíli většinou už ani nevím, o čem že jsem se to tak vášnivě dohadoval.
     Těžko snáším, když mi kdosi cosi podsouvá, když spekuluje, když píše demagogicky, když se vyjadřuje nelogický, když argumentuje ad hominem, používá-li další manipulativní metody, ale upřímně – kdo tohle snáší a kdo to sám nedělá. Nicméně i za takovéto reakce jsem vděčný. Ani dva lidé totiž zmíněné nekonají úplně stejně. Proto mě negativní reakce, snad víc než pozitivní, posouvají stále dopředu ve znalosti člověka, jeho myšlení a spádů.
     A v neposlední řadě se z diskuzí mnoho dozvím o světě. Třeba zrovna teď jsem napsal text nazvaný „Kde je v Sýrii dobro a kde zlo?“, ale o tu zemi v něm vlastně ani moc nešlo. Jen jsem zvolil do titulku lehce provokativní otázku se jménem státu, který dnes zaručeně přiláká pozornost. A hele, co jsem se o Sýrii všechno dověděl, o tamních lidech a vládcích a ještě mnoho dalšího, co jsem se snad ani dovědět nemusel a nechtěl.
     No a mám postavený »oslí můstek«, po kterém hladce přejdu od diskutérů k blogerům. Různí samolibí intelektuálové, pseudointelektuálové a nabobové šmahem odsuzují blogy coby jakési hnojiště nenávistných, někdy až zrůdných a hlavně primitivních a hloupých výlevů. Jistě, jsou tady takové, ale zdaleka, zdaleka ne pouze takové. Ostatně, jak vědí ti nabobové, jak to vypadá na takovém blogu, když ho přezíravě smetou s povrchu a tvrdí, že na blogy ani nechodí? Je to stejné, jako když se mnozí dušují, že nesledují v televizi hloupé seriály. Když se zeptám naivně proč? – v odpovědi mi velmi podrobně vylíčí děje řady dílů takového seriálu. Samozřejmě je musím chytit na udičku dalších provokativních otázek.
     Já jsem ale četl třeba na zdejším blogu vedle blbostí i velké množství zajímavých textů a úžasných myšlenek, dozvěděl jsem se spoustu věcí a pokochal se poutavými literárními dílky a v diskuzích jsem si často dobře popovídal (asi bych měl uvést – popsal jsem si, ale to vyhlíží blbě) a ledacos si vyjasnil.
     Prohlašuji proto poslední den v tomto roce, že mám pro blogery a diskutéry pouze chválu. I pro ty diskutující, kteří se mnou nesouhlasí a jsou na mě třeba i nepříjemní. I pro ty blogery, jejichž texty se mi nelíbí a připadají mi snad i hloupé. Díky za ně. Ostatně všechno je informace, stačí je už pouze správně zpracovat.