Češi mají chmury a vychytralé duše

Nedávno jsem ve svém textu napsal, že se u nás máme většinou jako »vepři v erži« a tak můžeme v klidu fňukat, jak jsme na tom blbě. Nyní jsem četl, že k něčemu podobnému dopracoval americký server Politico.com.

Zde je odkaz na příslušný text: https://www.novinky.cz/domaci/406466-sobotka-belohradsky-pomuze-prekonat-revnivost-mezi-cssd-a-zelenymi.html a mě by mohlo těšit, že mi dochází jen prostřednictvím vlastních nesoustavných úvah to samé, k čemu se autor článku »Nesnesitelná úzkost českého bytí« Benjamin Cunningham na zmíněném serveru dopracoval na základě několika průzkumů veřejného mínění, na které se odvolává. Mohl bych být spokojený i s tím, jak se potvrzuje můj názor, že mnohé průzkumy dospějí akorát k výsledkům, co jsou zřejmé při troše prostého zamyšlení dávno před tím. Netěší mě to ale a spokojený nejsem.

Je nepochybné, že v Česku žije většina lidí v dostatku, bezpečí a se zabezpečením, že u nás máme velkou míru svobody a současně můžeme počítat se značnou solidaritou. Je ale nepochybné také to, že máme co kritizovat, že ve veřejném prostoru panují poměry, na které by bylo potřeba si posvítit, že vztahy mezi lidmi a ještě více mezi institucemi a úřady státu na jedné straně a občanem na straně druhé jsou nezřídka žalostné. Nadávat lze i na poměry v odměňování lidí za práci ve vztahu k míře zisku zaměstnavatelských subjektů, také na korupci, podvody, neschopnost politiků a jistou prohnilost politické scény.

Máme si tedy na co stěžovat, o tom žádná, ale potíž je v tom, že si stěžují převážně ti, jež k tomu mají pramálo důvodů. Ti, kteří jsou na tom opravdu špatně, si podle mé zkušenosti většinou ani tak moc nestěžují. Cunningham psal ve svém textu, že Čechy trápí chmury. V diskuzi pod článkem, který o stati na serveru Politico.com referoval, se objevila reakce, jež se mi zdá příznačná. Parafrázuji: „Čechy vůbec netrápí nějaké chmury, my Češi jsme prý chytrý národ, co jen nesnese, pokud si z něj někdo dělá mlýnek a snaží se mu čurat na lopatky, což se, mimochodem právě děje..., že se rádi se rozhodujeme sami za sebe a to jestli bude respektováno, nemáme údajně problém.“

Jde o to, jestli nejsme spíš vychytralý než chytrý národ a zda se nerozhodujeme rádi sami za sebe jen tehdy, když máme pocit, že nám to bude prospěšné. Pokud by nás však měla vlastní rozhodnutí nějak ohrozit, nebo získáme ten dojem, pak radši necháme rozhodování na jiných, na silnějších a mocnějších, po kterých pak požadujeme, aby nám zařídili snadný život a zaručili jistoty. Jen nenést vlastní kůži na trh, jen nepřijímat odpovědnost za vlastní životy a rozhodnutí. České postoje ke dvěma největším tragédiím moderních dějin, co nás potkaly – nacismu a bolševismu, jsou toho důkazem. Ve většině se náš národ poddal vůli mocnějších a víceméně čekal, až se to nějak vyřeší samo, totiž až to někdo vyřeší za nás. (Tímto se omlouvám všem, kteří se nepoddali.) Díky zmíněným postojům ale Češi z obou katastrof vyvázli proti jiným národům jen s malými „fyzickými a materiálními šrámy“, pokud jde o šrámy na duši národa, tak to je zase jiná věc.

Mně by ani tak nevadily neopodstatněné chmury a bezdůvodné fňukání řady lidí, kdyby za nimi byla vidět snaha a schopnost řešit problémy a překonávat překážky. To fňukání často  má však spekulativní charakter. Je to patrné všude i zde na blogu. Jednotlivé události nebo trendy vývoje, případně tragédie jsou jistým lidem důvodem k dovozování dalekosáhlých důsledků pro vývoj světa a lidstva, které tak podle nich musí skončit špatně. A když není řeč o zániku lidstva, tak o zkáze Česka zcela určitě. Avšak takové strašení a lamentování ničemu neprospívá a nikam nevede. 

Benjamin Cunningham si myslí třeba, že na Čechy nemají problémy eurozóny, migrační krize a brexitu téměř žádný vliv. Souhlasím s ním, nebo do značné míry. Podle vyjádření některých to ale vypadá, že za každým z nás stojí jeden islámský terorista a drží nám nůž na krku. Pokud jde o nejvíc diskutovaný problém současnosti, o masovou imigraci, tak s ní tady nemáme skoro žádné zkušenosti. Nicméně postoj naší zahraniční politiky k imigraci mi připadá vcelku racionální a na slušné úrovni je podle mě i česká azylová politika a lze i říct, že zacházení s imigranty, co tady jsou, máme také poměrně dobře vyřešené. Zato, co jsem teď napsal, si to nejspíš slíznu. Myslím si však, že u nás jednotliví lidé rádi teoreticky řeší problémy, které objektivně vyřešit nemohou, nebo o nich jen planě spekulují a přitom myslí na to, jak si přilepšit a získat pro sebe nějaké výhody. Jak jsem četl pod jistým kresleným vtipem: „Takový je náš lid, pod drsnou slupkou skrývá zlaté, ziskuchtivé srdce.“