Bouře v české sklenici zakalené vody – ach jo!

Prezident si »zavtipkoval« o možnosti zbavení se premiéra pomocí kalašnikova, předseda vlády se kvůli tomu obává o bezpečnost své rodiny. Ministr financí chce snížit DPH na pivo, aby prosadil elektronickou evidenci tržeb...

     Ach jo! musím si povzdechnout. Vtip prezidenta Zemana o kalašnikovu se ukazuje jako názorný tragikomický obraz současné české vrcholné politiky. Cedulka s obrázkem půllitru piva s odkazem na navrhovanou DPH 10 % v rukou ministra financí Babiše v televizní hádce o elektronické evidenci tržeb trapnou politickou frašku jen dokresluje. Daň na pivo ale nechám zatím stranou.
     Bonmot Miloše Zemana o kalašnikovu je tak neskutečně hloupým a primitivním fórem, až se zdá zcela nedůstojným muže jeho inteligence. Nedovedu si ani představit, že by si pan prezident nebyl vědom, co jeho průpovídka způsobí. Zvlášť při dnešní vztahovačnosti a spekulativnosti politických aktérů i veřejnosti. A vytasí-li prezident s vysokým IQ hloupý a kontroverzní vtip a jestli si je přitom vědom, co může vyvolat, pak se nabízí otázka, proč to uvšechvšudy udělal? Vylučuji i eventualitu, že by mu to prostě ulítlo. To na něj nevypadá. Pak už tedy zbývá jediné – chtěl záměrně provokovat. Proč by ale chtěl provokovat? Těch důvodů si lze představit celou řadu. Jeden se však přímo nabízí. Nejspíš čekal, že reakce především premiéra a všech dalších, co se vůči bonmotu ohradí, bude ještě hloupější než vtípek samotný. Tak se také stalo a Miloš Zeman přišel lacino k dalším »bodům« pro sebe.
     Zejména proti premiérovi Sobotkovi. Je to divné, neboť ti dva spolu přímo nesoupeří (či co já vím), ale zdá se nepochybné, že náš prezident našeho premiéra nesnáší. Což o to, pan Sobotka byl podle mě špatný už jako ministr financí (myslím si, že této oblasti vůbec nerozumí) a jako premiér – zase dle mého názoru – je ještě horší. Vlastně mě nezklamal ani trochu, čekal jsem, že to nějak tak dopadne, když stane na postu předsedy vlády. Když byl premiérem Vladimír Špidla, blahé paměti, přezdívalo se mu prý »mluvící hlava«. Jenže najednou nevím, proč jsem si na to akorát teď vzpomněl. Tak to nechám plavat.
     Každopádně byl do veřejného prostoru vržen kalašnikov a lid obecný se má čím bavit. Může poslouchat a číst, co si o tom různí politici myslí, může to komentovat a spekulovat může i sám náš lid. Jestli bylo prezidentovým záměrem dát veřejnosti jiné nosné téma, aby nemusela konstruovat vize o třetí světové válce následkem uprchlické krize, pak to bylo, myslím, marné. No ale snaha byla.
     A teď k tomu pivu. Ministr financí Andrej Babiš už snad pochopil, že nemůže řídit stát coby firmu. Nechci spekulovat o tom, jak se mu daří vybírat daně, ale když prosazuje tak zavile elektronickou evidenci tržeb (EET), tak si lze myslet, že se jejich výběr zlepšit příliš nepovedlo. Opozice zase nijak srozumitelně nevysvětlila, proč zavedení EET tak zuřivě brání. Každopádně chce ministr Babiš prosadit EET za každou cenu a vytáhl těžký trumf – návrh snížit DPH na sudové pivo na deset procent. Když se ozvaly celkem logické výtky, že se jedná koneckonců o alkohol, což by se jistě nelíbilo Evropské unii a navíc to jde také proti vládnímu plánu boje proti dopadům alkoholu, Andrej Babiš přihodil do banku snížení DPH také na nealkoholické nápoje a jídlo v restauracích.
     Nevím, jestli si to pamatuji dobře, ale Andrej Babiš sliboval, že to bude dělat jinak, než to dosud politici dělali, že zlepší výběr daní a vůbec zavede pořádek. A dělá co? Jelikož se mu argumenty a přesvědčováním nedaří prosadit nic (jak by mohlo, když se jeho metody přesvědčování omezily na výkřiky – lžete, lžete), uchyluje se k síle a k propagačním akcím typu EET za zlevnění piva. A tak tu budeme mít místo jednoduché, přehledné a rozumné daně z přidané hodnoty, jež by mohla platit dlouhou řadu let s možností případné snadné a odůvodněné úpravy směrem nahoru či dolů, DPH sice ve dvou základních sazbách, ale s množstvím výjimek, k nimž mohou podle libovůle a momentálních nápadů přibývat další.
     Znamená to, že se Andrej Babiš zcela srovnal do řady s jinými dřívějšími i současnými politiky, kteří jednají prchlivě, chaoticky, voluntaristicky, jak se zrovna vyspí a výsledkem je nestabilní ekonomické i politické prostředí s žádnou nadějí na zlepšení do budoucna. Přidejme zemanovsko-sobotkovské půtky futrované kalašnikovem a máme tady bouři ve sklenici vody, tradičně česky lehce zakalené.
     Proto to moje – ach jo! Ještě že máme tu konjunkturu, ta se politickou scénou naštěstí až tak moc neřídí.