Bezdomovců je víc a přibývají – co s tím?

»Bezdomovců je v Česku dvakrát víc, než se dosud uvádělo,« přečetl jsem si na serveru, Novinky.cz. Místo třiceti tisíc lidí, co nemají kde bydlet, je jich ve skutečnosti prý šedesát osm a půl tisíce. Dalším ztráta domova hrozí.

Těch, kteří mohou bezprostředně skončit na ulici, je údajně téměř sto dvacet tisíc. Jsou to tristní data. Vždyť se dohromady tento problém akutně týká skoro dvou procent občanů České republiky. Zde je odkaz na článek: http://www.novinky.cz/domaci/397330-bezdomovcu-je-v-cesku-dvakrat-vic-nez-se-dosud-uvadelo.html
   

 Co s tím dělat? Podle článku „obcím chybí krizové ubytování a nízkonákladové bydlení se sníženým nájmem a také pobytové zařízení pro lidi bez domova, kteří potřebují sociální služby vzhledem k věku nebo zdravotnímu stavu“. Vybudování uvedených potřebných zařízení je ovšem řešením až následků, které je jistě v existující situaci důležité, ale příčin bezdomovectví se nijak nedotýká. Podle článku vzniká bezdomovectví nejčastěji vlivem zadlužení (90 %), závislosti na alkoholu (79,2 %) a nezaměstnanosti (78 %). Z těch údajů je patrné, že se hlavní příčiny prolínají a vzájemně podmiňují a že si bezdomovci zavinili svou situaci především sami.
     

Avšak ani konstatování, že si většina lidí způsobila ztrátu střechy nad hlavou vlastním nezodpovědným jednáním, neřeší vůbec nic. Museli bychom hledat důvody, proč si tolik lidí opakovaně půjčuje peníze často na zbytečnosti u víceméně lichvářských společností, proč tolik lidí neúnosně konzumuje alkohol, proč lidé přicházejí o zaměstnání (a to pomíjím zcela jako důvody bezdomovectví drogovou závislost a patologické hráčství).
     

Zajímavé je, že pod vzpomínaným textem o bezdomovectví byla původně diskuze, jež ale potom zmizela (vzhledem k její vulgaritě a agresivnosti do jisté míry chápu důvod, proč ji server zrušil). Než diskuzi Novinky.cz odstranily, hojně se v ní vyskytovaly názory, že za komunistů žádní bezdomovci nebyli, že neexistovala nezaměstnanost a údajně se ani tolik nekradlo a stát že lidi tak neožebračoval. Asi stejně často v diskuzi zazníval souhlas s tím, že si za to bezdomovci mohou sami.
     

Zřejmě je zbytečné namítat těm, co pláčou za panováním komunistické strany, že jejich socialismus prohrál s kapitalismem především svou hospodářskou slabostí a neefektivní ekonomikou, protože vojenské síly byly minimálně vyrovnané. Vzhledem k dalšímu vývoji po pádu socialismu se totiž zdá málo pravděpodobné, že lidé svrhli komunistické vlády hlavně proto, že zatoužili tak mocně po demokracii a svobodě. Lidem se jistě líbí svoboda slova a projevu. Mohou totiž po libosti cancat, co jim slina na jazyk přinese. O zbytek, tedy o jejich život v dostatku, bez odpovědnosti za vlastní činy a rozhodnutí, se má postarat jakýsi stát.
     

Tak to ale nefunguje, nebo aspoň ne na věky. Pokud na někoho (stát) nahrneme starost o náš »trvale« zajištěný spokojený život, vždy to zaplatíme svou svobodou. Stát jsme totiž my všichni a když řekneme těm, kterým jsme delegovali pravomoc ho spravovat, zařiďte, abychom se měli všichni dobře, pojmou to »delegáti« pokaždé tak, že začnou rozhodovat i o našich životech, určovat, co smíme a nesmíme, co je dobré a co špatné. Tvrdíme-li, že si bezdomovci zavinili ztrátu domova většinou sami, potom i o nás všech lze říct, že jsme si současný stav společnosti zapříčinili rovněž sami.
     

Kdo jiný, když ne my všichni, způsobil, že nadále existuje komunistická strana, že se po pádu socialismu spojili komunističtí prominenti s veksláky a hochštaplery bez skrupulí a ti postupně opanovali politiku i hospodářství? Že jsme to nemohli vědět, že jsme to nemohli ovlivnit, že jsme netušili, že jsou lidé takoví? Na to se zkrátka nehraje. Karel Kryl, jehož 22. výročí úmrtí jsme si nedávno připomněli, to věděl dost přesně a stále poukazoval na různé zlořády a léčky, které na svobodu a demokracii chystají rozličné kreatury. Jenomže on sám nestačil na to, aby vývoj změnil a navíc brzy umřel.
     

Když se vrátím k bezdomovcům, vždy bude jistý počet lidí, kteří nezvládnou život, nebo se nedokážou přizpůsobit pravidlům společnosti a spadnou na dno. Alarmující je, že jich povážlivě přibývá. Všimněme si, že se to děje v době, kdy už se dávno prosadil model prý »sociálního státu«. Za socialismu stát tyto lidi dříve nebo později někam zavřel a živil je na úkor ostatních. To by jistě šlo zařídit i dneska, samozřejmě s těmi zmíněnými důsledky pro svobodu a demokracii, a to i pro svobodu onoho veřejného cancání. Jde o to, jestli takové řešení vážně chceme.