Ono je to těžké, každý chce mít svůj život, kdekdo nechce žít s rodiči, s tchýní a tchánem, sourozenci každý na své triko, o širší rodině ani nemluvě. Když pak přijdou těžké chvíle, je pak člověk sám.

Velké rodiny mají svá úskalí, ale lépe přežívají v nevlídných časech.

s nárůstem singles to asi bude ještě patrnější.

Pane Jaroslave, je dobře, že jste napsal tuto Vaší úvahu. Nelze dělat, že se nás to netýká. Navíc, kdokoliv z nás, se jím může stát, ať si říkáme 1000 že ne. Stačí kousek ledu na silnici a co je dnes, nemusí být zítra.

Přesně tak. Týká se to každého. Člověk neví, co může být za hodinu, stačí jeden moment a jeho život se radikálně změní k horšímu. Těch případů, kdy se život člověka v okamžiku diametrálně změní k lepšímu, je mnohem méně.

Vše je zapříčiněno něčím.Ve velké míře je to zapříčiněno vládou,která se dobrovolně vzdala výrobních prostředků v neprospěch nás pracujících.A co chcete dělat,když vás vyhodí s práce a je vám 45let a víc?Co vám zbývá-jít na pracák,nebo si hladat práci sám na úkor toho že mne bude daný podnikatel okrádat,nebo se stát bezdomáčem jen proto,že nejsou žádné soc.jistoty.

Jak vás podnikatel okrádá?

Možná není od věci povšimnout si jedné věci - mezi bezdomovci je velmi malé procento Romů, pokud vůbec tam vůbec jsou. Má to podle mne dva hlavní důvody:

1) Mnohem více si navzájem pomáhají

2) Umí do důsledku využít všech sociálních podpor, včetně příspěvku na bydlení.

Romové žijí v takzvaných "velkých rodinách", které působí také jako určitá jednotka sociálního systému - to je to, co říkáte, že si více pomáhají. A ten druhý bod je jasný.

Je to jednoduché,čím lepší podmínky pro bezdomovce tím více bezdomovců.

Asi ta úměra není tak úplně přímá, ale v zásadě souhlasím.

Je mi bezdomovců líto, než být v teto situaci tak raději do basy.

Úplně nemůžu souhlasit. Komunisté dokázali tyto lidi přinutit pracovat. Stačila jedna bulka a přišel o dávky na děti. Nepřišel do práce vícekrát šel do báně. Přesto tam bylo méně lidí nežli teť. A to se zavíralo za mnohem menší činy. Stačilo něco sebrat v obchodě,nebo kamarád zajel 5km.služebním autem na fotbal. Dostal půl roku. Nebyl jsem komunista ale není vše černé nebo bíle.

No tak přinutili pracovat. Kdysi jsem dělal na flexotisku na směny a mašinfíra z kontrasměny tak dvakrát do týdne nepřišel do práce, protože se ožral. Musel jsem pak vzít šestnáctku (mně to nevadilo, byl jsem mladý, závazky jsem neměl a prachy navíc se hodily). Mistr navrhoval toho chlapa vyhodit. Vedoucí mu ale řekl, že takhle přijde aspoň třikrát za týden, ale když ho vyhodí, nebude chodit vůbec. A tak to šlo stále dál, až jsem odešel na kvalifikovanější místo za mnohem méně peněz, které ale odpovídalo více mému vzdělání.

Dříve byl v každé vesnici chudobinec, kam se mohli uchýlit ti, co přišli o střechu nad hlavou. Není problém takový chudobinec vybudovat, ale problém je, že to nejde v Praze na Václaváku. A proč by bezdomovec šel někam na předměstí, do svého domovské vesničky, když tam chcípnul" pes, nic tam nevyžebrá, nemá tam kámoše.

To se ale nezměnilo, nebo snad jen terminologie. Azylové domy jsou po celé republice.

Tak jak sám naznačujete, bezdomovectví zapadá do mozaiky fenoménů, které souvisí s důsledky demokracie. Máme pocit, že jsme stále ještě nedostatečně svobodní, ale chtěli bychom "výdobytky socialismu" a pořádek diktatury. Myslím, že paradoxně je bezdomovectví v růstu, protože se zvyšuje životní úroveň, je tedy snazší "na ulici" přežít. Nedokážu si představit jakékoli restriktivní řešení, které by nebylo v rozpory s principy svobody. A ti, kteří po restrikcích volají, by si měli uvědomit, že je to vždy krok k restrikcím vůči všem. Myslím si, že není žádné systémové řešení kromě těch,která řeší, aby se nemuseli stát bezdomovci ti, kteří se jimi stát nechtějí a bylo pomoženo těm, kteří jimi být nechtějí. Této velmi malé skupině společnost pomoci může a má. Rodina, obec i stát jako takový.

Je to tak, jak říkáte. Dá se říct, že jsem něco podobného v textu naznačoval. Jenže takzvaný sociální stát pomáhá buď plošně, co se v reálu promítne jako pomoc těm, kteří ji zase až tak moc nepotřebují, anebo vůbec, totiž formálně, což neřeší vůbec nic. Od doby po revoluci jsem byl pro vytvoření méně velkorysé a tudíž méně nákladné sociální sítě, která by pomáhala těm skutečně potřebným a ne celým kategoriím lidí (mladé rodiny s dětmi, důchodci...), které ve skutečnosti nějakými sociálními skupinami nejsou.

Článek autora dobře analyzuje současnou situaci, ale bohužel ani nenaznačuje možná řešení. A to je ten hlavní problém současnosti. Co s tím ?

Máte pravdu, řešení nenaznačuji. Také jsem napsal pouhý "mediální" text a jeho úkolem není navrhovat řešení problémů. Proto jsem se také ptal v titulku i v textu - co s tím? Osobně se děsím všech amatérských návrhů řešení, která nemohou vzít v potaz celou šíří a hloubku problematiky. Od stolu, respektive od počítače nemůže nikdo navrhnout efektivní řešení, i kdyby prostudoval stovky nejrůznějších materiálů.