Beltine nebo Svátek práce?

Máme za sebou Filipojakubskou noc, nebo také Valpuržinu noc, zkrátka pálení čarodějnic a dnes je První máj. Oba jsou to svátky prastaré, keltské a tehdy byly oba vlastně součástí svátku beltine. Proč se vůbec tyhle svátky slaví?

Autor knihy „Keltové“ Jacques A. Mauduit píše: „Keltové měli dva velké svátky: první, samain, se slavil při příchodu chladného ročního období, druhý, beltine, za rozpuku jara. Dalšími dvěma svátky, které hrály v keltském roce určitou, třebaže menší úlohu, byl 1. únor, imbolc, a 1. srpen, lugnasad.“ Když se to tak vezmeme, máme to v podstatě stále stejné. Připomínáme si svátek Všech svatých, dušičky a u nás poměrně nově z USA importovaný halloween, který však vznikl v Irsku jako svátek Všech svatých, odtud se dostal do Říma, takže je to všechno vlastně stále tentýž keltský samain. Beltine pak slavíme jednak coby pálení čarodějnic a následně První máj, zatímco imbolc (hromnice) a lugnasad (letnice) slavíme jen v omezené míře, pokud vůbec.

     Představíme-li si rok jako kruh, tak čtyři zmíněné keltské svátky řezaly kruh roku téměř přesně na čtvrtiny. To, že samain a beltine, byly hlavními svátky, je pak logické, protože 1. února a 1. srpna se v podstatě proti 1. květnu a 1. (2.) listopadu neděje nic zvláštního. Jak tedy Keltové slavili beltine, uprostřed kterého se právě nacházíme?

J. A. Mauduit to popisuje: „První květen symbolizuje plodnost, začátek tepla a bujného letního růstu, vítězství sil života nad silami smrti. Slavnost se konala v noci z 30. dubna na 1. květen a tato tradice se uchovala po celý středověk. Obřad, v Goethově Faustu nazývaný „Valpružinou nocí“, byl rozšířen v celé střední Evropě. Podle lidové víry v tu noc vrcholila moc čarodějnic a lidé je vyháněli.“ 

Skotský antropolog, etnolog a etnograf James Frazer popisuje tento obřad například v Tyrolsku: „Prvního května, když doznělo klekání a padal soumrak, začalo pálení čarodějnic. Aby zahnali démony, muži i chlapci tropili vědry, zvonci, hrnci i pekáči velký povyk, psi vyli a všichni hlučeli. Přitom každý křičel z plna hrdla: Čaroději uteč, uteč, nebo s tebou bude zle!“ V Čechách, podle Mauduita, mladí lidé zapalovali ohně na kopcích a pak skákali přes žhavé uhlíky, nebo přímo skrz plameny. Všude se odráželo světlo ohňů, šířilo se požehnání a síly smrti byly přemoženy. Když čarodějnice, které symbolizovaly síly smrti, ustoupily následkem zahánění životu, ten pak půl roku vzkvétal, dokud nepřišla odveta nebožtíků a lidi zkrušila zima. Její příchod si Keltové připomínali zmíněným svátkem samainem.

Dnes nám mohou připadat a také často připadají představy dávných předků o silách, které ovlivňují změny ročních období a přírodní koloběh naivní. Oni však jen reálné jevy opředli mýty, které vycházely z úrovně jejich poznání. My už toho víme mnohem víc, aspoň si to myslíme, a stejně jsme si vytvořili své mýty. Například 1. květen jako Svátek práce. Vůbec není žádných pochyb o tom, že je práce jednou z nejdůležitějších činností člověka. A bude to tak, ať ji slavíme nebo ne.

Wikipedie charakterizuje Svátek práce takto: „Svátek práce nebo 1. máj je mezinárodní dělnický svátek, který se od roku 1890 slaví 1. května. Svátek zavedla v roce 1889 II. internacionála na paměť vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886, která vyústila v Haymarketský masakr a následné soudní řízení. V českých zemích se poprvé slavil v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze.“ Okolnosti vzniku oslav 1. května jako Svátku práce krásně popsal ve svém nejznámějším románu „Džungle“ americký spisovatel Upton Sinclair, i když se právě v USA a Kanadě slaví Svátek práce jako Labor Day první pondělí v září.

Nevím jak komu, ale mně se víc zamlouvá oslava Prvního máje jako dne, kdy vrcholí a končí moc sil smrti a nastává vláda sil života. A to jsem úplně vynechal 1. máj jako svátek všech zamilovaných, což je samozřejmě rovněž krásná tradice.