Jaroslava Urbanová
- Počet článků 12
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 513x
Seznam rubrik
Jaroslava Urbanová
Pokušení
Stoupající ceny benzínu, ale vlastně všeho, mě tak trochu donutily jezdit častěji MHDéčkem. Je to v podstatě i pohodlnější.
Jaroslava Urbanová
Člověče, nezlob se
Život je hra Člověče, nezlob se. Osud ti přidělí barvu, třeba žlutou. Nasadíš a jedeš. Jedna, dva, tři...... šest. Občas odpočíváš, vyhodí tě. Nakonec můžeš prohrát. Zlobíš se, ale jen chvilku. Jen se nemůžeš vrátit...prohráls.
Jaroslava Urbanová
Kolo
Ne aby tě napadlo lézt na půdu! Ani tebe ani nikoho jiného, je to nebezpečné, mohly byste se tam propadnout. Táta se zatvářil přísně, tak přísně, že mě to až překvapilo. Stejně jsme tam lezli.
Jaroslava Urbanová
Výlet do Nových Hradů aneb Quo vadis?
Byly to pohledné ženské, takové hubaté, na mě působily sympaticky. Na nádraží se dohadovaly, kam pojedou. Pak si přisedly do stejného vagónu. Jely do Nových Hradů. Jako já. Jejich hovor se nedal neposlouchat.
Jaroslava Urbanová
Co je ti do toho
Jednou jsem se zeptala mojí mamky, jak dlouho chodila s taťkou, než se vzali. “Co je ti do toho?“ zazněla odpověď. K tomu se zatvářila tajemně. Já jsem ale věděla, že po třech nedělích známosti....
Jaroslava Urbanová
Kaštany
Miluju kaštany. Hladké, lesklé, strakaté jako telátka vylupující se z matčina lůna. Jsem schopna štrachat ve spadaném listí, které tak zvláštně voní, a hledat hnědé krasavce. Plním si jimi kapsy, ještě i bundu na břiše.
Jaroslava Urbanová
Sklep
Dole pod schody byly sklepy. Temná chodba a pak laťkové kóje, do kterých se dávaly brambory, které měly na jaře asi metrové klíčky. Ale také se tu shromažďovalo vše, co by se mohlo někdy hodit a nikdy se nehodilo.
Jaroslava Urbanová
Socka
Tak jsem si zase koupila jízdenku, tedy přesněji kupón, který mě opravňuje používat mastnou tyč, socku, MHD, městskou, jak je libo.
Jaroslava Urbanová
Do důchodu
Děsí mě, kolik nás za pár let bude. Mohu říkat nás, protože brzy budu mezi důchodce patřit. Trochu se těším, ale zároveň bojím....jsem totiž persona non grata - učitelka. Jsem zvyklá se mezi lidmi pohybovat.
Jaroslava Urbanová
Babinec
Jitka se dívá do zrcadla, do očí, které kdysi byly nádherně hnědé. Všichni jí je záviděli. No a pochopitelně velká prsa. Tenkrát se za ně styděla, říkala to všem. Když slyšela – ty, koukni na ty kozy –
Jaroslava Urbanová
Šuplík
„Sakra, vyhaž už ty starý krámy, na co to, prosim tě, schováváš.“No, na co asi, to ty bys nepochopil. Hlavně že máš na půdě starej tomahavk, pomyslela si Hanka. Otevřený šuplík byl opravdu plný všelijakých starých pohlednic.
Jaroslava Urbanová
Ten batoh je těžkej
Pořád jsem si nemohla vybrat. Přebírala jsem svetry pořád dokola. Ten modrý, do véčka nebo ke krku? Hrabu jako šílená. Přendavám, okukuju a nakonec zkoumám cenovku. Je to blbý, mít možnost volby. Nebyli jsme na to zvyklí.
