Socka
Už mě nebavilo balit se do bundy, čepice, jégrovek a dalších kalhot a zařadit se k dárcům orgánů, pokud budu do práce jezdit na kole, a letošní ledovka, náledí nebo jak se to odborně nazývá, mě srazí na tvrdý povrch cyklostezky. Mrznoucí déšť mě nemilosrdně bičoval do tváře a vytvářel neprůhlednou krustu na brýlích. Bylo rozhodnuto. Mastná tyč. Tenhle název pro městskou hromadnou jsem pochytila od svých dcer a zdál se mi vhodnější než socka.
Ráno jsem vyrazila s batohem na zádech, pod nohama mi to trochu podkluzovalo, ale dobrý! Nebylo přímo zima, ale nevlídno ano. A tak jsem hypnotizovala řidiče - pojeď už, vždyť můžu sedět vevnitř! Konečně. Sedám si na své oblíbené dvojsedadlo a zaberu ho sama pro sebe. To tak, aby si ještě někdo sedl vedle mě! Sedl si - naproti. Velká sluchátka, mobil, neupravené vousy, na kterých se mu určitě chytají nudle z polévky… Hudba, kterou si pouštěl do sluchátek, byla tak hlasitá, že přiměla těch několik málo spolucestujících vysílat pohledy směrem k nám. Já to nejsem, chtělo se mi říct.
A pak to přišlo. Protože mladík seděl na tzv. čtyřce, dal si zablácené „ády“ na protější sedadlo. Co děláš, vole, chtělo se mi říct. Neřekla jsem. Ani bez toho, vole. Dělala jsem, že neslyším. Mrtvý brouk a přitom to ve mně vřelo. Sakra, sedají si tam jiní….Zdá se, že to nevydržím. Když už mě mé svědomí přesvědčilo, že teda jo, vystoupil.
Stála mezi regály přeplněnými zbožím a asi přemýšlela, co bude vařit, tak se mi to asi zdálo. Jela jsem mastnou tyčí z práce. "Špinavé boty" na sedadle jsem nepotkala. Žena se pomalu šourala k pokladně. „Mami, ta pani nemá v košíku nic a stojí tu frontu.“ „Buď zticha, okřikla špunta matka. Co jiného…. „Tak chcete něco nebo ne?“ Prodavačka v předvánoční agónii asi opravdu neměla trpělivost. Žena nepřítomně prošla kolem pokladen. V košíku neměla nic. Sledovala jsem ji. Cosi mě k ní přitahovalo, Možná zvědavost, náhlá empatie, nevím. Sedla si na lavičku a zapálila si cigaretu. Jako by nic. Pozorovala jsem ji poočku, stud mi nedal zírat na ni naplno. Najednou se začala svlékat. Bundu, kalhoty, vytahaný svetr. Nevěřícně jsem zírala spolu s ostatními kolemjdoucími. Bylo to jako ze špatného filmu. Nikdo se nepřiblížil, nezeptal, nepomohl. Ani já. Nejradši bych se k sobě otočila zády. Jo, jo, moje ego se bude zase vymlouvat a vymlouvat. Nechci se na tebe dívat, chtěla jsem na sebe zakřičet.
„Babi, pojď domů.“ Neobratnýma chlapeckýma rukama se snažil obléci jí zmuchlané svršky. Nebránila se. Zavěsila se do něho a pomalu odcházeli, ona se neobratně přidržovala jeho paže. Nemohla jsem si nevšimnout vousů, sluchátek a umatlaných adidasek. Byl to ten „můj“, jehož nohy na sedačce ze mě udělaly sraba. Ach jo. To by byl dobrý závěr. Bylo by to krásné, kdyby to tak bylo. Nebylo. Přijela městská, ženu odvezla a já jsem tam zůstala se svým studem a spokojeným egem.
Jaroslava Urbanová
Pokušení
Stoupající ceny benzínu, ale vlastně všeho, mě tak trochu donutily jezdit častěji MHDéčkem. Je to v podstatě i pohodlnější.
Jaroslava Urbanová
Člověče, nezlob se
Život je hra Člověče, nezlob se. Osud ti přidělí barvu, třeba žlutou. Nasadíš a jedeš. Jedna, dva, tři...... šest. Občas odpočíváš, vyhodí tě. Nakonec můžeš prohrát. Zlobíš se, ale jen chvilku. Jen se nemůžeš vrátit...prohráls.
Jaroslava Urbanová
Kolo
Ne aby tě napadlo lézt na půdu! Ani tebe ani nikoho jiného, je to nebezpečné, mohly byste se tam propadnout. Táta se zatvářil přísně, tak přísně, že mě to až překvapilo. Stejně jsme tam lezli.
Jaroslava Urbanová
Výlet do Nových Hradů aneb Quo vadis?
Byly to pohledné ženské, takové hubaté, na mě působily sympaticky. Na nádraží se dohadovaly, kam pojedou. Pak si přisedly do stejného vagónu. Jely do Nových Hradů. Jako já. Jejich hovor se nedal neposlouchat.
Jaroslava Urbanová
Co je ti do toho
Jednou jsem se zeptala mojí mamky, jak dlouho chodila s taťkou, než se vzali. “Co je ti do toho?“ zazněla odpověď. K tomu se zatvářila tajemně. Já jsem ale věděla, že po třech nedělích známosti....
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Mezinárodní obchodník – balicí stroje
ManpowerGroup s.r.o.
Středočeský kraj
- Počet článků 12
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 512x