Invaze je špatně načasovaná

Turecko začíná přitvrzovat. Je to dobrá zpráva, protože předčasně „odkrývá karty“ a tím dává Evropské unii šanci vycouvat ze svazku s ním.

Turecký prezident Erdogan Evropské unii spílá a vyhrožuje, mimo jiné vypovězením dohod, které dostal velice dobře zaplacené. Pokud by to opravdu udělal, nebyla by to až taková škoda, protože Turecko jako „nárazníkové pásmo“ proti přílivu ekonomických migrantů nefungovalo nikterak efektivně. Hlavně by se však tímto krokem úplně „odkopal“ a celému světu ukázal, jak by to vypadalo, kdyby Turecko stihlo vstoupit do Evropské unie před „migrační vlnou“.

V každé válce je úspěšně zvládnutá logistika základem úspěchu. K čemu jsou tanky na pozicích, když nemají podporu pěchoty a mají prázdné nádrže? Předsunuté jednotky mohou být rychlé a efektivní, dobytá území však snadno opět ztratí, pokud jim dojde munice, vojáci nemají dost jídla a chybí spojení s hlavním svazkem dobyvatelů.

Invazní jednotky byly naverbovány, zformovány. Válka v Sýrii a jiné válečné konflikty byly pouze spouštěčem a zástěrkou pro invazi. (Pro vysvětlení: nikterak nechci zpochybňovat válečné hrůzy a utrpení lidí v těchto konfliktech, ani to, že se stali migranty. Opustit válečnou zónu a uchýlit se do první bezpečné země, ochotné je přijmout, a tam vyčkávat na ukončení bojů, je naprosto přirozené a takové jednání si zasluhuje pomoc a podporu. Ale o těchto lidech při pojednání o invazi nemluvím). První předsunuté jednotky začaly překonávat velice chabě chráněnou hranici, obránci území jsou zlenivělí, léty klidu ukolébaní, naivitou a přehnanou humanitou načichlí, dokonale dezinformovaní, takže v podstatě bezbranní. První fáze proto proběhne zdárně.

Avšak i sebevíce zdegenerovaný organismus vycítí, že ho napadá cizopasník, predátor, který ho chce nejen ovládnout, ale i zahubit. A tak zformuje všechny své obranné mechanismy a začne klást odpor. V této fázi se právě nacházíme. Evropská unie pochopila, že se musí bránit. Její nejvyšší představitelé se sice snaží udržovat „euromolocha“ v odevzdané pasivitě (o jejich motivaci k tomuto jednání lze jen spekulovat), ale nespokojenost s tímto stavem sílí do té míry, že to nemohou ignorovat a musí činit opatření.

A zde se konečně dostáváme k oné logistické chybě. Kdyby již bylo Turecko členem Evropské unie s bezvízovým stykem, proud invazních jednotek „bratrů v islámu“ by neustával. Brána by byla otevřená a zbytek Evropy by měl jenom malou šancí ji opět uzavřít (tak rychle, aby se zabránilo nenapravitelným škodám). Avšak, zřejmě laxním přístupem Turecka (proč by mělo plnit podmínky někoho, kdo mu bude za chvíli muset sloužit), diktátorskou arogancí prezidenta Erdogana nebo netrpělivostí namotivovaných invazních jednotek, které nevydržely čekat až Turecku bude povolen vstup do EU, došlo k tomu, že Evropa začala cítit nebezpečí. Turecko se snaží, výhrůžkami a vydíráním, rychle ještě získat bezvízový styk a členství v EU a procpat se tak do zavírající se brány (aby pak v pravý čas tam mohli strčit nohu a udržet tím průchod pro invazní jednotky volný), ale vypadá to, že to nestihnou a zůstanou stát venku.

Logistická chyba „bratrů v islámu“. Díky Bohu (tomu našemu) za to.