Co má společného londýnský terorista a řeporyjský starosta?

Zdánlivě dva neslučitelné případy. Odpověď se proto sluší uvést hned v úvodu, a je velmi jednoduchá: Nejsme na ně připraveni.

Obsahem tohoto článku nebude hledání společných bodů jednání londýnského teroristy, který ve jménu „čehosi“ pobodal několik lidí, a starosty městské části Řeporyje Pavla Novotného, který se rozhodl vybudovat pomník kontroverzní osobnosti našich dějin. Další zjevná spojitost zde není, ale stojí za to se podívat, jaký je postoj společnosti k těmto činům vymykajícím se běžně řešeným problémům.

Jak už zaznělo v úvodu, nejsme na to připraveni. V běžné společnosti když někdo spáchá zločin, je za něj postaven před soud, odsouzen a odpyká si trest. A pokud je podmínečně propuštěn, je předpoklad, že trest měl nápravný účinek, že takový člověk se bude snažit žít tak, aby se znovu za mřížemi neocitnul. Do této společnosti však přichází jedinci, kteří se svým chováním tento model porušují. A společnost na to není připravena. Nikdo nepředpokládá a nepracuje s teorií, že se veškeré výchovné účinky vězení (není teď předmětem úvahy, že současný model vězení nemá výchovné účinky téměř na nikoho) se v tomto případě naprosto minuly účinkem. Dočasné zbavení svobody nezpůsobilo nápravu, ale pouze oddálilo destruktivní působení takového jedince na naši společnost.

A to je hlavní problém. Snažíme se aplikovat naše pojetí práva, spravedlnosti, trestu a jeho účinku na naprosto jinak uvažující entitu. Na někoho, kdo zjevně nechápe, že trest vězením ho má odradit od dalšího teroristického uvažování, že to není přípravný tábor, který mu jen umožní si vše v klidu promyslet. A společnost se poté jen diví, zapaluje svíčky a přemýšlí, jak je to možné, přece jsem ho za jeho dřívější myšlení a skutky potrestali, tak proč se nenapravil?

A teď k panu starostovi. Stal se zástupcem občanů, má tudíž jistý vliv a možnost činit samostatné rozhodnutí. Ale také politickou odpovědnost a minimálně morální povinnost reprezentovat svůj úřad. Dříve byl starosta, spolu s farářem a učitelem, nejváženější osobou obce. Představa, že by dřívější prototyp starosty předvedl takové divadlo jako ukázal starosta Novotný v ruské televizi, je nepředstavitelné. Věřím, že i voliči tohoto starosty si při sledování přenosu z debaty (lze najít i s českým překladem na internetu) přáli, aby volili někoho jiného. Pokud se někdo při debatě, když mluví jeho oponent, šklebí, dělá hloupé grimasy s cílem zesměšnit debatujícího, je to ubohé a takový diskutér by neměl mít vůbec možnost debatovat. Odhlédněme teď od toho, že jeho oponent byl zástupce pro mnohé nenáviděného Ruska. Podívejme se na styl debaty vedený řeporyjským starostou.

Základem každé debaty, a politické zvlášť, by měl být respekt k oponentovi. Bez tohoto respektu se stává z diskuse hloupá hospodská hádky založená na zesměšnění protivníka, ne na argumentaci. A v případě tohoto rozhovoru byla argumentace Novotného velice chabá. Kromě urážení protivníka a spousty divných grimas nepředvedl vůbec nic. Na faktické a jasně formulované dotazy nedokázal odpovědět. Pokud vůbec odpověděl, byla to odpověď ve stylu malého děcka (Vlasovci vraždili Poláky… vy rusáci jste taky vraždili Poláky). Řeporyjský starosta přitom drze mluvil za Česko a je představitelem české politiky. Co s tímhle dělat?

Na tohle nejsme připraveni. Stejně jako není společnost připravena na lidi, kteří mají ideologii tak zažranou v myšlení, že jejich myšlení není vůbec podobné myšlení běžnému v našich zemích, ba dokonce není příliš podobné myšlení lidskému. Odmítáme to vzít na vědomí a stéle se naivně snažíme aplikovat naše nápravné prostředky na tuhle cizí entitu. A umírají kvůli tomu nevinní lidé.

Stejně tak neumíme čelit člověku, který neuznává žádné hodnoty, kterého nelze přinutit, aby respektoval ostatní a choval se v mezích běžné slušnosti. Nejsme na to připraveni a neumíme se účinně bránit. Na v podstatě psychopatickou osobnost neplatí běžné metody umravnění, protože její myšlení je stejně cizí a neuchopitelné jako je myšlení naprogramovaného teroristy.

Snaha o nápravu takových věcí bude vždy pokulhávat za variacemi anomálií, které se budou vyskytovat. Důležité je se poučit. Když jsme draze (životem již mnoha lidí) zaplatili zkušenost, že jednou terorista, vždycky terorista, měli bychom se postarat, aby takový člověk nemohl chodit mezi lidmi. A když vidíme, že se může utrhnout lokální politik a tropit mezinárodní skandály, měli bychom minimálně více přemýšlet, komu dáváme ve volbách svůj hlas. Zatím nám ani jedno moc nejde.