Pojď, podej mi ruku

Tak tahle větička jistě skočí na indexu. A bude to obrovská škoda. Přišli jsme o jeden symbol člověčenství. O symbol prostý, ale obrovsky silný. O to prosté podání rukou, potřesení pravicí, stisk ruky. Proč?

Otázka Proč? je hozenou rukavicí k debatě. A většina z vás, kteří pokračujete ve čtení, to děláte právě proto, že čekáte, že se dozvíte proč. Pokusím se vám dát v textu odpověď, ale ještě silněji vám potřebuji sdělit, jak důležité bylo to prosté gesto podání rukou. Tak poslouchejte.

Jsou lidé, co si rádi rukou potřásají, ruce tisknou. Je to dáno jejich pocitem, že potřesením, stiskem, dotykem rukou, navazují hlubší vztah s člověkem, se kterým tento obřad provedou. Mají nepochybně pravdu.

Především ve východních zemích, je podání ruky stvrzením obchodu, vyjádření úcty, pozdravem i přátelským gestem. A podání ruky má závaznost psané smlouvy, sílu nezrušitelné dohody a pevnost přátelství.

Čím více jdeme na západ, tím více podání ruky ztrácí svoji čarovnou moc, přesto však i sedmisetstránková smlouva dostává potřesením pravicí nad jejím podpisem jistou dávku noblesy, oficiálnosti a důležitosti.

Tak to prostě je.

A teď tu máme ten tupý virus, který nám diktuje držet se na distanc, na délku vidlí i s násadou, nebo teď už jen možná na délku násady vidlí, rozhodně však ne na délku paže, který by nám umožnila provést toto prastaré, silné a mocné gesto - podání rukou.

Vidím to dnes a denně, při setkání přátel, při obchodních jednáních, při každé příležitosti. Vidím ty náznaky gesta přátelství, vidím to cuknutí a zase se stažení, vidím tu nerozhodnost, a to zklamání v očích lidí co se potkali. Že nenašli odvahu a ruku nenechali v prostoru s nadějí, že ji druhý uchopí a potřese s ní v prastarém gestu přátelství.

Až jednou budeme sčítat škody po tomto záludném virusu, snad si někdo na potlačené gesto podání ruky vzpomene a vytesá tuto ztrátu do kamene. Ekonomické ztráty budou obrovské, ale neméně významná je ztráta tohoto prostého lidského gesta.

Asi jsem až tak moc neobjasnil, proč k tomu došlo, ale snad se vám aspoň vynoří myšlenka při setkání, obchodním jednání či jiné klasické příležitosti, že tomu něco chybí. Že kdysi to všechno bylo stvrzováno něčím velkým, významným, lidským. A že bychom se to měli časem pokusit opět najít, oživit a znovu vrátit do lidského života.

Ruku na to!